Francouzská verze časopisu Forbes přináší kratší rozhovor s Edi Ramou, ve kterém se dozvídáme, jaké má představy o budoucnosti země. Sice jde o typ zdvořilostního inteview, ale do určité míry přibližuje osobnost Ediho Ramy.
Do Albánie začínáme cestovat, přesto tato malá balkánská země zůstává pro nás stále tajemnou a záhadnou. Čteme o existujících albánských klanech, mafiích a tak nás může překvapit osobnost jejího premiéra. Ze stručného životopisu můžeme vyčíst, že šestapadesátiletý politik je členem a předsedou Socialistické strany, je bývalým basketbalistou, ale zejména se považuje za umělce, který určitý čas žil ve Francii. Něco dále prozradil o sobě pro francouzskou verzi ekonomického magazínu Forbes.
Z Francie se vrátil po smrti svého otce a z umělce se stal politik a ministr kultury. Chtěl být starostou Tirany, což se mu podařilo, když s 57procenty hlasů vyhrál místní volby. Byl natolik úspěšný šéfem města, že v roce 2004 byl zvolen za nejlepšího primátora světa.
Místo digitálních nomádů zatím jen italští důchodci
V rozhovoru se Edi Rama chlubí nasměrováním albánské ekonomiky a stylu života. Chlubí se, že Albánie je zemí s jedním nejnižších epidemií COVID-19 v Evropě a že je vyvolenou zemí pro digitální nomády. To znamená, že vítá především mladé lidi z celého světa na to, že je v Albánii nejen velmi levně, ale nabízí i jeden z nejrychlejších internetů na světě. Země orlů je proto stvořená pro digitální nomády, lidi pracující na počítači odkudkoli. Albánský premiér to upřesňuje: „Dokončujeme zákon zaměřený na digitální nomády, kteří brzy budou moci těžit z osvobození od daní a vybudujeme pro ně nové mezinárodní letiště v přímořském městě Vlora na albánské riviéře. Jsme zemí, kde se žije dobře s nejvíce slunečními dny na kontinentu, s životními náklady mnohem nižšími než jinde.“
Premiér má o vývoji země představu, že nechce, aby byla pouhou montovnou a výrobním závodem. Rama rýsuje budoucnost: „Cílem je vytvářet produkty s vysokou přidanou hodnotou, které by preferovaly kreativitu a výzkum. Proto podporujeme začínající moderní podniky prostřednictvím různých mechanismů, jako je digitální platforma.“ Dodává, že usiluje o změny v legislativě k vybudování finančního systému schopného přilákat mezinárodní manažery z oblasti technologií a financí. K tomu podle něj také patří vytvořit zemi více legislativně transparentní. Edi Rama mluví o ambici vybudovat v Albánii free zóny jako jsou v Dubaji.“
Zatím se zdá a Rama o tom v rozhovoru také mluví, že země spíše zatím přitahuje nízkými cenami důchodce z Itálie nebo Balkánu, kteří zde budují svůj druhý levnější domov.
Rama je více umělcem než politikem
Albánský premiér o sobě na konci rozhovoru přiznává: „Jsem politik zcela náhodou! Můj život umělce-malíře a profesora výtvarného umění mě vždy naplňoval, že jsem ani neměl ambici vykonávat povolání spočívající na politice. Být celý den v kanceláři, neustále s někým jednat a číst zprávy, to rozhodně nebylo mým hlavním cílem a povoláním. Ale život má často jiné úmysly...“
Než Edi Rama přijal post ministra kultury, dlouho váhal a pak nakonec do politiky vstoupil. Psal se rok 1998 a myslel si, že může být pro svoji zemi užitečný: „Albánie měla velmi obtížnou minulost, nejtěžší ze všech komunistických zemí, a proto jsem se chtěl podílet na její obnově, na její cestě k pokroku a svobodě. Odpovědnost za vedení své země je největší poctou! Náš národ se každým dnem mění a chceme se stát zemí hodnou velké evropské rodiny.“
Životopisci o Ramovi píší: „Jako ministr se Rama stal známý pro svou extravagancí. Jeho inovativní kulturní projekty spolu s netradičním oblečením a vzpurným politickým stylem pomohly Ramovi dosáhnout bezprecedentní úrovně podpory mezi mladými lidmi, což pomohlo rozvinout jeho politickou kariéru.“
Úspěšnou politickou kariéru Rama korunoval postem premiéra. V roce 2013 vedla Socialistická strana Edi Ramy koalici levicových stran. Podařilo se jí zvítězit na celostátní úrovni proti konzervativní koalici Sali Berishy z Demokratické strany Albánie. Ramova platforma, přezdívaná „Renesance“, vycházela ze čtyř pilířů: evropské integrace, ekonomické revitalizace, obnovy veřejného pořádku a demokratizace státních institucí.
Co nakonec o sobě řekl: „Dnes jsem jako premiér více vystaven nepopularitě, neboť startujeme strukturální reformy... V tom musíte být velmi pedagogičtí, trpěliví a vysvětlovat podstatu svého jednání.“