Před půl rokem se usnesla většina radních bosenského města Goražde, že bývalý velitel 43.bosensko-chorvatské brigády Amir Reko (na snímku) je pro město persona non grata. Provinil se, že svými výroky „snižoval úspěchy bosensko-chorvatské armády v osvobozeneckých bojích“, jejímž byl příslušníkem.

Nyní je naopak stejný bývalý velitel armády navrhován na Nobelovu cenu míru. Čím se Amir Reko provinil nebo proslavil?
Amir Reko má přezdívku „Makedonac“ a když nastala válka, byl velitelem Jugoslávské armády. Jak o sobě říká „za jeden život se mi odehrály tři životy najednou.“ V dubnu roku 1992 dezertoval z jugoslávské armády a se Srbem také armádním velitelem Draganem Simićem utíkal přes srbské území a nakonec přes bosenské teritorium do Goražde. Simić mu jako Bosňákovi před srbskými policisty musel zachránit život. To byl jeden život. Další nastal, když jako absolvent vysoké vojenské školy byl jmenován velitelem bosenské vojenské brigády v Goražde. Chtěl jít ale za rodinou, která se nacházela ve vesnici u Goražde v srbském obklíčení. Přišel za ním vojenský kurýr a referoval, aniž by tušil, kdo je a odkud Amir Reko pochází Vyklopil mu strašlivou zprávu, že Srbové vyplenili a pobili jeho rodnou vesnici. „Jmenoval, aniž by věděl o koho se jedná jména mého dědy, babičky, matky, Uvedl, že byli zavřeni do domu, který byl zapálen a shořel i s nimi,“ vzpomíná na konec druhého života Amir Reko.
Ve svém třetím životě jen několik dní po masakru v rodné vsi dostal rozkaz „vyčistit“ srbskou vesnici, která měla představovat potenciální hrozbu pro bosenské oddíly.
„Rozkaz byl pro mě nepřijatelný. Vůbec jsem na to nemohl přistoupit. Bylo mi vyčítáno, že nechci splnit, co je ´naprosto běžné´. Bylo mi řečeno, že jsem slaboch a zrádce. Byla poslána jiná jednotka, aby vesnici vyčistila. Uvědomil jsem si, že jim v tom musím zabránit i přesto, že někteří z vesničanů – Srbů byli vyzbrojení. Musel jsem je zachránit, neboť se zločin nesměl odehrát,“ vzpomínal na celou situaci před mnoha lety Amir Reko.
Musel domluvit klidné předání zbraní a také aby se Srbové vzdali. Byl to obtížný úkol, neboť v řadách vojáků se shledával s odporem. „Chápal jsem je, neboť mnozí z nich o někoho přišli a chtěli se pomstít. Přál jsem si, aby zůstali lidmi navzdor všem tragediím. U Bosňáků jsem nikdy neslyšel Alláhu akbar. Není to v jejich krvi,“ dodává k tomu bývalý bosenský velitel. Tak se stalo, že všech pětačtyřicet Srbů zůstalo naživu.
Později na spáleništi svého domu postavil své rodině pomníček.
„Babičku v druhé světové válce zachránil Srb, mě Srb také zachránil život a matka se přátelila se Srby ze sousedství. Zabili je zločinci a za to nemůže všechen srbský národ,“ říká k tragedii Amir Reko.
Vyprávěný příběh zaznamenali filmaři a vznikl dokumentární film nazvaný „Makedonec“. Tento název proto, neboť to byla jeho přezdívka. Příběh se rozšířil mezi lidmi a bosenští a srbští intelektuálové se rozhodli, že podají návrh na nominaci Amira Reka na Nobelovu cenu za mír. Ne všechny jeho příběh učaroval. Radní města Goražde nepovažují Amira Reka za hrdinu, ale naopak za zrádce a jmenovali ho personou non grata. Vydali deklaraci, ve které uvádí, že svým vystupováním opovrhl, že v Goražde a okolí bylo zabito přes dva tisíc civilních obyvatel. Vyčetli mu, že Goražde bylo v úplném obklíčení a bez milosti bylo terčem dělostřelecké palby bez ohledu na to, kdo bude zasažen.