Mluvčí Evropské komise slovenský diplomat Peter Stano připomněl, že dnes je tomu devět let, kdy Kosovo a Srbsko uzavřely v Bruselu dohodu o urovnání vztahů. Uvedl, že nadešel čas pro konečné úspěšné ukončení dialogu. „EU očekává, že obě strany začnou plnit to, na čem se domluvily,“ řekl Stano.


Jedna věc jsou proklamace diplomatů a jiná věc je realita. Vztahy Srbska a Kosova v současnosti nenaznačují, že by dialog spěl k úspěšnému závěru. Je tomu přesně naopak. Srbská média píší, že se připravuje vpád jednotek kosovských zvláštních sil na sever oblasti, kde žijí převážně Srbové. Akce zvláštních policejních jednotek se odehrávají čas od času a zvyšují ještě více napětí. Podle mezinárodní úmluvy mohou v Kosovu operovat pouze kosovské policejní jednotky a dále jen KFOR. Priština zdůvodňuje činnost svých zvláštních jednotek bojem proti kriminalitě. Bělehrad v tom vidí snahu kosovských činitelů využít situace na Ukrajině k tomu, aby Západu tvrdili, že jsou jejich ozbrojené síly připravené na boj proti vnějšímu nepříteli. Prištině se to daří, neboť nedávno přišla z Británie do Kosova dodávka zbraní, mezi nimi byly protitankové střely Javelin a protitankové raketomety NLAW. Dále je z turecké strany Kosovo zásobováno obrněnými vozidly Otokar Cobra a z USA vozidly Humwee. Přestože Kosovo nemá právní ustanovení k budování armády postupuje s cílem vytvořit vlastní vojsko do roku 2028. Pomáhají mu v tom USA, Velká Británie, Turecko a Německo. Nyní byl těmto zemím poslán seznam dalšího vojenského vybavení počínaje děly a konče helikoptérami.

VUČIĆ UKÁZAL PUTINOVI, KDE ŽIJÍ V KOSOVU SRBOVÉ
Ukázkou sabotáže úsilí o urovnání vztahů mezi Bělehradem a Prištinou bylo prohlášení kosovského premiéra Kurtiho pro řecký deník Kathimerini, když se nepřímo vyslovil pro sloučení Kosova a Albánie. Řecký reportér se ho zeptal, zda jeho politickým projektem je sjednocení. Kurti odpověděl, že v případě snahy Bělehradu podkopat státnost Kosova, „je přirozené být silnější, protože Srbsko je mnohem silnější než Kosovo.“ Kosovská ústava nedovoluje připojení, ale v případě referenda by Kurti hlasoval pro sjednocení. Svůj názor vysvětlil: „Jsme jeden národ a nemůžeme zapomenout, že hranici mezi Srbskem a Albánií nám vnutilo Srbsko a Jugoslávie. Je to hranice, která není naše. Když by Srbsko zaútočilo na Kosovo, nereagujeme jen jako Kosovo, ale reagujeme jako Albánci. Srbsko má v Moskvě blízkého spojence a je větší než my. Proto reagujeme způsobem, který nás přibližuje k úspěšné obraně… Vučič ukázal Putinovi na mapě severní část Kosova (oblast, kde žije srbská menšina). Proč by to dělal? Takže jsme v nebezpečí… Myslím, že Kreml vidí tři potenciální místa, kde by mohl konflikt rozšířit. Jsou to Moldavsko, Gruzie a západní Balkán - Bosna, Kosovo, Černá Hora. Rusko by na západním Balkáně mohlo zadávat operace Srbsku.“

NOVÉ DŮKAZY O OBCHODU S LIDSKÝMI ORGÁNY V KOSOVU
Srbský deník Kurir (viz fotografie) již několikátý den dává na svých stránkách otřesné svědectví, které získal od jednoho z kosovských Albánců pracujících v devadesátých letech v takzvaném „Žlutém domě“. Jednalo se o „kliniku“, kde dokonce zaživa byly Srbům odebírány orgány a posílány k obchodování do Turecka. Svědek tvrdí, že sám osobně orgány odebíral a to na několika místech v Albánii. Údajně podle svědka hlavním představitelem této činnosti byl Jakup Krasniqi (později politik a prezident Kosova, předseda parlamentu, je souzen v Haagu), dalším spolupracujícími měli být vůdce Kosovské osvobozenecké armády (UCK) Ramush Haradinaj (později politik a premiér, nyní v Haagu), Hashim Thaçi (byl velitelem UCK, později politikem, premiérem a prezidentem, nyní v Haagu) a bývalý velitel armády UCK Sabit Geci (rovněž nyní v Haagu). „Vymysleli si tento obchod, aby získali finance pro vedení války a pro sebe,“ říká svědek.
Většina svědectví je nepřenosného rázu, kdy svědek do detailu popisuje svoji práci, zejména maskování veškerých stop po krvi a odklízení ostatků nelidským způsobem zabitých lidí.
Pochopitelně, že tento typ zpráv a publicistiky nepřináší klid do vztahů mezi Srby a kosovskými Albánci. Ze všeho je vidět, že k urovnání vztahů mezi Bělehradem a Prištinou je ještě daleko.