V Záhřebu byl odkryt pomník obětem holokaustu a chorvatského fašistického státu. Způsob uctění obětí chorvatského fašistického režimu za druhé světové války vyvolává v Chorvatsku velkou diskuzi. Pomník byl postaven vedle hlavního nádraží, ze kterého za chorvatského fašistického státu bylo v srpnu roku 1942 posláno 800 chorvatských Židů do koncentračního tábora v Osvětimi.

Kritická veřejnost, jak ji nazval chorvatský Novi List, mluví o tom, že jde pouze o patolízalství chorvatských politiků k Izraeli a vlivným židovským světovým organizacím. Podle deníku se umenšují srbské oběti fašistického režimu, přestože ustašovci povraždili mnohem více Srbů než Židů. Jsou to politici z levého křídla chorvatské politiky, mnozí občanští aktivisté, kteří poukazují na nedůstojnost uctění památky a podporují protesty chorvatských židovských organizací. Rovněž se již dříve ozval Světový židovský kongres, který zaslal záhřebské radnici dopis, ve kterém je uvedeno, že jde o „zahanbující umlčování celé pravdy o utrpení Židů během vlády Nezávislého státu Chorvatska.“
Jedná se o to, jak to popsal švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung, že sice pomník poukazuje na zločin proti lidskosti, ale současně zamlčuje chorvatskou vinu na zločinech, neboť ustašský stát sám iniciativně rozhodl o zavedení určitých zákonů a koncentračních táborů. Chorvatský historik Slavko Goldstein připomenul, že bylo zabito 30 tisíc chorvatských Židů, 20 tisíc Romů a 250 tisíc Srbů. „Velký počet Chorvatů bojoval společně s partyzány, ale chorvatské instituce a jejich představitelé spolupracovali na vraždění Židů,“ řekl chorvatský historik. Tato diskuze začala v roce 2019, kdy pomník měl v názvu pouze uvádět „obětem holokaustu“. Nakonec bylo dosaženo dohody, že bude v názvu také uvedeno, že jde rovněž o oběti ustašovského režimu.
I přes kompromis je v chorvatské veřejnosti stále cítit kolem pomníku napětí. Vyvolalo to nedávné prohlášení hrdiny války s Jugoslávskou armádou v devadesátých letech letce Matko Raose, který při vzpomínce na vznik chorvatské letky uvedl: „Nebýt 10. dubna roku 1941, nebylo by dnešního Chorvatska.“ Jedná se o datum vzniku Nezávislého státu Chorvatska a letec Raos to pronesl při projevu jako zástupce ministerstva obrany. Jeho řeč odsoudil chorvatský svaz antifašistů a premiér Plenković prohlásil, že spojovat současné Chorvatsko s tehdejším fašistickým režimem je nepřípustné.
To se odrazilo v odsouzení ze strany židovské obce, jejíž předseda Ognjen Kraus odmítl se účastnit jakýkoli shromáždění s chorvatskými představiteli. Uvedl, že vzpomínku na oběti holokaustu učiní na židovský den vzpomínky Jom ha-šo'a.
Historik Hrvoje Klasić ze záhřebské filosofické fakulty ke všemu pro média uvedl, že ani pomník holokaustu a obětem ustašovského státu nepomůže Chorvatsku vzhledem k tomu jaká situace panuje v chorvatské společnosti. Připomněl, že nadále některé chorvatské ulice se jmenují po ustašovských politicích, vojácích a chorvatská katolická církev se ještě jednoznačně nevyslovila proti Ante Pavelićově režimu.
Podobně o památníku a situaci v Chorvatsku mluví i další představitelé jako například parlamentní strana Nová levice nebo někteří intelektuálové. Zdůrazňují, že památník nesmí být připomínkou všech šesti milionů židovských obětí holokaustu, neboť by se tím zatajovala skutečnost viny ustašovského režimu. Tato část chorvatské veřejnosti podtrhuje, že záhřebský pomník musí být pomníkem výhradně obětí chorvatského fašistického režimu.