Čtyřiadvacetiletý ruský voják utekl z boje a skrýval se. Když se dostal do bezpečí vypověděl, že stejně jako on i další ruští vojáci si nepřáteli jít do války. Vyprávějí, jak podepsali kontrakt na dva roky, ale nečekali, že se dostanou do takové situace, že budou bez munice, bez řádného vybavení a přitom jen s rozkazem zaútočit na velké město.

To je jeden z příběhů a jsou zde další jiného rázu od Rusů, kteří utekli na Západ.
Nedlouho poté, co Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu, někdo od policie zaklepal na dveře moskevského bytu bývalé opoziční aktivistce Eleně Zaslavské. Policisté kladli otázky ohledně účelu jejích nedávných cest do Dubaje a Kanady. Zaslavská jim řekla podle pravdy, že odjela navštívit své syny, kteří tam žijí. Pro 60letou ženu v důchodu a jejího manžela to bylo jasné varování. Během několika dní sbalili kufry a zamířili do Černé Hory.
Malý balkánský stát se stal útočištěm pro tisíce Rusů prchajících před sankcemi, odvody nebo politickým útlakem.
Zaslavská se s manželem usadili v Lastva Grbaljska, vesnici poblíž Budvy, kde je klidný život a příjemné klima. Žijí ze skromného důchodů. „Nebyla žádná možnost zůstat v Rusku za současné vlády, protože vše, co se tam děje, je neslučitelné s našimi názory,“ řekla Elena Zaslavská.
Dalším Rusem, pro kterého se po invazi stala Černá Hora druhým domovem, je Marat Gelman, prominentní galerista a otevřený kritik Putina.
Loni v prosinci ho Kreml zařadil na seznam „zahraničních agentů“, kteří se museli zaregistrovat a přiznat všechny své finanční zdroje nebo dary ze zahraničí. Od letošního února již Rusko neviděl.
Černá Hora, kde žije pouhých 620 000 lidí, se vždy těšila úzkým vazbám s Ruskem. Ty se ale zhoršily po rozhodnutí Černé Hory vstoupit do NATO, a to navzdory varování Putina, že přistoupení k alianci povede k „odvetným akcím“.
V roce 2016 Černá Hora obvinila ruské zpravodajské důstojníky a srbské nacionalisty z pokusu svrhnout prozápadní vládu. Moskva i Bělehrad to tehdy odmítly jako absurdní obvinění a dodnes trvají na názoru, že do vnitřních záležitostí Černé Hory se nevměšují.
Země i přes zmíněný konflikt zůstala pro Rusy jejich oblíbenou destinací. Ti mohou do Černé Hory vstoupit bez víza a zůstat zde 30 dní, aniž by potřebovali povolení k pobytu.
Černá Hora uvádí, že Rusové zde vlastní kolem 19 000 nemovitostí a ruské investice v roce 2019 se vyrovnaly více než čtvrtině černohorského HDP.
Dobře se ví, že dnes útočiště v Černé Hoře hledají bohatí podnikatelé a jejich rodiny, ale stejně tak mladí ruští „vykukové“, kteří prchali z vojenské služby, aby nebyli nasazeni do bojů na Ukrajině.
Tak o tom mluví zmíněný ruský galerista Gelman: „Rodiče vyberou své poslední peníze, aby svým dětem koupili letenky do Černé Hory a platí zde ubytování, aby neskončily na frontě.“
Stěhují se sem také celé firmy, kterým vyhovuje, že se Černá Hora má stát členem Evropské unie. Příkladem je společnost Artec3D, lucemburský výrobce 3D skenerů,který přesunul svou výzkumnou a vývojovou pobočku z Moskvy do místa s výhledem na moře ve vesnici Utjeha (viz fotografie). Majitel firmy Artyom Yukhin uvedl, že nabídku přestěhovat se z Moskvy do Černé Hory přijalo 50 zaměstnanců s jejich rodinami. Společnost již hledala nové místo v Evropě a válka rozhodnutí urychlila.
Také Srbsko zažilo od invaze příliv tisíců Rusů. Podle státního živnostenského úřadu mezi letošním 24. únorem a 5. květnem Srbsko zaregistrovalo kolem 480 jednotlivců - podnikatelů a více než 190 společností z Ruska.
„Přilétají celé kanceláře o 200 a 300 lidech,“ tvrdí Michail Lukjančenko, softwarový inženýr a vývojář z Rostova na Donu. Když vše 24. února začalo Lukjančenko si řekl, že je na čase Rusko opustit. „Chtěl bych se vrátit domů, chtěl bych žít doma, ale věci se vyvíjejí tak, že teď tam žít nemůžu,“ řekl pětačtyřicetiletý IT-odborník.