Každá oblast moří má své pověsti a báje opředené tím, co kdy a jak se neskutečně událo. Stejné je tomu i na Jadranu. Objektivně přečteme-li odborné texty pro námořní plavbu dozvíme se, že existují „special caution area“ chorvatsky „područje posebnog opreza“, jsou pro Jadran jmenována oficiálně určitá nebezpečná místa: Splitska vrata, Drveničský kanál, Višský kanál, Šoltanský kanál, Paklené ostrovy i Paklený kanál, vplouvání do městských přístavů a vnější okraje ostrovů.

V kavárnách a hospůdkách na Jadranu to ale místní rybáři a mořští vlci berou po svém. Jejich vyprávění se pak dostává do médií i do literatury všeho druhu. Všichni se shodují, že nejvíce nebezpečná je Šibenická oblast. Kapitáni a lodivodi zde mají největší problémy. Je to místo s neobjasnitelnými nehodami, a při vyprávění o nich se vám rozbuší srdce více než po kávě, při které o tom posloucháte. Třeba Pakleni otoci - Pekelné ostrovy, web Peljar (slovo znamená turistickou loď nebo také remorkér) upozorňuje na zdejší skály a mělčiny, na které je třeba obzvláště dávat pozor. U Pokonjeg Dolu proto z vnější strany ostrova svítí bílé světlo. Na mysu Bibiča ražanj ostrova Sv. Klement jsou skaliska, mělčina jde do dvou set metrů od ostrova. U Palmižny je pro změnu v moři skála zvaná Baba a tak bychom mohli pokračovat...
Co je to proti tomu, když střelka kompasu se zblázní a přístroje přestanou normálně fungovat. To říkají rybáři nad sklenicí bevandy, fouknou před sebe kouř z cigarety a pokračují: „Takový trojúhelník mezi vulkány u Visu si představte jakoby z nebe se na moře snášela prazvláštní síla. Je to mezi ostrovy Jabuka, Brusnik a Svetac nebo také Sv. Andrija směrem k části Komišské zátoky.“ Pro web Putni kofer místní tvrdí, že se zde stávají misteriózní případy neštěstí posádek a záhadná potopení lodí z dávné i nedávné minulosti. Prý jediné racionální vysvětlení spočívá v magnetických horninách mořských skal, které ovlivňují i moderní přístroje. Příkladem je ostrov Brusnik. Vznikl před 150 miliony lety z lávy a jeho skály obsahují krychlový nerost magnetovec (oxid železnato-železitý).
V osmnáctém století italský cestovatel Alberto Fortis psal, jak střelka kompasu ukazovala nesmyslný směr. Za první světové války u Palagruže záhadně zmizela italská ponorka a vytáhli ji po padesáti letech. V sedmdesátých letech minulého století chtěl známý oceánograf a badatel Jacques Cousteau přijít na kloub zdejším záhadám, ale byl armádou odsud vykázán a záhady tak pokračovaly dál bez objasnění.
Když se před několika lety u Jabuky potopil rybářský škuner s rybáři, rozpovídali se místní o staré pověsti, ve kterou místní věřili. Ta uvádí, že v nejhorší možnou nepohodu byly kolem ostrova Jabuky vidět na moři ohnivé koule. Rybáře pak našli po několika dnech v jedné zátoce na Visu.
Od roku 1950 do roku 1984 podle nedávného vydání Šibenického deníku za tuto dobu se zde udílo celkem 38 neštěstí. Došlo ke ztroskotání nebo potopení lodí při kterých utonuli lidé. Velké neštěstí se odehrálo v roce 1984, kdy u ostrova Žirje havarovala italská loď Brigitta Montanari (na snímku) s nákladem nebezpečné látky vinylchlorid a utopilo se pět námořníků. Navíc při záchranných pracích se utrhlo ocelové lano potápěčského zvonu, který se rychle vynořil a dva potápěči podlehli dekompresi. Kapitán italské lodě, který havárii přežil vypovídal, že si nedokáže vysvětlit důvod převržení lodě, neboť moře bylo naprosto klidné - „bonaca“.
Místopisně je zajímavé, že nebezpečná mořská oblast (Special caution area) je těsně nad Palagružským prahem táhnoucím se od Lastova přes skupinu ostrovů Palagruže k italskému Garganu. Geomofrologicky a hydrograficky se zde odděluje jižní část Jadranu, která je nejhlubší od severních bazénů. Južnojadranska kotlina s 1200 metry těsně sousedí s Jabučskou kotlinou o hloubce 200 metrů. Točí se zde teplé i studené mořské proudění...