Kosovo a Metohija od druhé poloviny 13. století až dokonce vlády rodu Nemanjićů bylo srdcem srbského státu, a to nejprve jako království a potom jako srbská říše. Z té doby dodnes jsou zde na každém kroku četné památky jako stopy na tuto dobu, kostely a kláštery.

Mezi ostatky srbské kultury patří například vesnice Velika Hoča. Ta je s historií spojená se srbským vinařstvím, které právě vznikalo za Nemajićů nejvíce v Metohiji. Po čas osmanské nadvlády pěstování révy stagnuje, ale pod osvobození od nadvlády Turků dochází k velkému rozmachu v pěstování různých odrůd vína a vinařství se stává nejvýznamnějším odvětvím zemědělství vůbec. V roce 1848 vzniká společnost Navip a tím i organizovaná výroba vína v Srbsku.

Významnou pro produkci se stává oblast právě kolem Veliké Hoče, kde již za krále Dušana byly založeny rozsáhlé vinice a královské vinné sklepy v Prizrenu byly odtud zásobovány vínem dvacet pět kilometrů dlouhým vinovodem.

Za dob SFRJ bylo z oblasti Velika Hoča a Orahovac vyváženo kolem 45 procent veškeré jugoslávské produkce vína do zahraničí. Po válce bylo devadesát procent vinohradů a produkce vína pod patronací OSN předáno kosovským Albáncům.

Minulý týden došlo k tomu, že kosovská policie společně s celníky provedla razii u srbského výrobce vína Srđana Petroviće ve Velike Hoči. Bylo mu zabaveno celkem 40 tisíc litrů vína, neboť naplatil z prodeje daně. Petrović přiznal, že sice má takové množství, ale že zatím víno od doby koronavirusu neprodává. Akce vyvolala velké pobouření, neboť místní Srbové to brali jako útok na jejich etnikum ze strany kosovské vlády a bránili Petroviće. Při akci asistovaly jednotky KFOR. Navíc došlo k tomu, že srbský prezident Vučić se zastal Petroviće a rodinu Petrovićových pozval k sobě do Bělehradu na návštěvu.

Po této akci došlo k zatčení bývalého srbského policisty Dejana Pantiće v Kosovu a od kosovského vína se vystupňoval konflikt mezi Bělehradem a Prištinou až do současného velkého napětí.

Srbská opozice viní srbského prezidenta Vučiće ze vzniku problému s tím, že se snaží využívat menších konfliktů mezi Srby a kosovskými Albánci na Kosovu pro své politické hry. Opoziční politička Vesna Pešićová píše o tom, že jde ještě o starší strategii Dobrici Ćosiće o připojení severu Kosova k Srbsku. Na druhou stranu Pešićová viní kosovského premiéra Kurtiho, že rozdmýchává napětí v Kosovo v touze převzít kosovskými Albánci moc nad severní částí Kosova, na což používá taktiku se státními poznávacími značkami. Srbové si zde přejí mít svoji určitou autonomii garantovanou Sdružením srbských obcí.

O čem to vše je? Je to zoufalá snaha Srbů neztratit Kosovo, které je ztracené již z doby Miloševiće a doby ještě dřívější natalitní politikou Albánců. Špatně se čtou zahraniční komentáře o vychytralé politice současného kosovského premiéra využívajícího Západu. Malou náplastí pro Srby je fotografie přenášená srbskými médii z vinného sklepu rodiny Petrovićů na jihu Kosova, kde jsou stále ještě trubky vinovodu z dob krále Dušana a jeho srbské říše. Malou náplastí je, že na víno do sklepa k Petrovićům chodil nositel Nobelovy ceny rakouský spisovatel a básník Peter Handke opěvující Srby. Komu bude za sto let tento vinný sklep patřit? (na snímku je srovnání mapy Kosova se srbským etnikem v roce 1999 a 2004 – fialová barva)