S tím si mnozí badatelé lámou hlavu, že právě Srbové slaví Slavu, zatímco Rusové, Rumuni, Bulhaři, Řekové a další pravoslavní nikoli. Zajímavé je, že zásluhu na zkoumání původu Slavy a pravoslaví u Srbů má český historik a zakladatel české balkanistiky Konstantin Jireček (1854 -1918).

Na čem se badatelé shodují je, že krsna slava je brána jako tzv. svetosavský kult podle zakladatele samostatné srbské pravoslavné církve ve 13. století. Svatý Sava přivedl Srby k tomu, aby přestali s obětováním zvířat, pořádáním hostin na veřejném prostranství před kostely a má zásluhu na tom, že oslava Slavy se přesunula do domácího a rodinného prostředí. Mnohobožské domácí symboly a idoly přitom zaměnil za světce církve křesťanské. Tito světci církve Kristovy se stali ochránci srbských příbytků, kostelů, klášterů, rodin, vesnic, města, ale také celých oblastí a krajů. Slava patří dnes do nemateriálního dědictví Srbů a byla zanesena do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Srbský etnograf Radovan Grujić připouští, že různé slavské symboly mohou být předkřesťanského původu a mají přitom svou vlastní křesťanskou symboliku. Grujić tvrdí, že až v roce 1858 oficiálně srbská pravoslavná církev zakázala svým hodnostářům a lidem provádět v kostele obětní obřad. Na domácí Slavu může rodina ale pozvat kněze, aby v domácnosti obětování posvětil.

To, že každá srbská rodina má svého světce, je podle jiného badatele Aleksandara Mitroviće dáno tím, že si rodina zvolila takového světce, jehož svátek připadl na den, kdy poslední členové dané rodiny konvertovali ke křesťanskému vyznání. „Není pochyb, že křestní- krsni pochází od slova křtít, pokřtít se, to jest přijmout křesťanskou víru.“ To Mitrović spojuje již s dřívější tradicí u Římanů a ukazuje to na původ Slavy: „Římané měli před příchodem Krista své deos lares. Dei lares je potom to, co známe později u Srbů jako křestní jméno.“

Stejně jako se badatelé dohadují o vzniku Slavy a jejím původu, stejně tak spekulují, proč právě světec sv. Nikola se nejvíce slaví. První předpoklad je údajně ten, že je uznáván všeobecně křesťany po celé Zemi, tedy na Východě i Západě. Etnograf Bogdan Dražeta vidí dvě vysvětlení, jedno oficiální církevní a druhé lidové. „Oficiální vysvětlení zdůvodňuje kult sv. Nikoly (Mikuláše) tím, že jižní Slované se setkali s tímto světcem a jeho pověstí během stěhování přes Malou Asii a město Myra, dnes Demre. Zde byl ve 4. století světec Nikola pochován a lidé se mu klaněli jako ochránci nemocných a chudých lidí. Stal se ochráncem dětí, poutníků, námořníků a je uctíván po celém světě.“ Druhé vysvětlení, které Bogdan Dražeta uvádí je i jinými etnografy popisováno. Jedná se o to, že období jeho svátku – prosinec je dobou klidu v zemědělství, kdy tehdejší sedláci měli méně práce.

Shrneme-li důvody konstatujme, že jde o rodinný svátek rodinného patrona – světce, který má rodinu ochránit. Světec představuje rodinnou kontinuitu, odkazuje k minulosti rodiny, a proto Slava je největší rodinnou oslavou a jejím největším svátkem přesahující Vánoce. Pouze oslava Nového roku může tomuto konkurovat. Slaví se až tři dny, existují speciální pokrmy, které nesmí chybět, jako je slavski kolač a žito (umleté vlašské ořechy s obilninou - pšenice, medem, muškátem, vanilkou a skořicí). Na Slavu je každý ochotně zván.