Zní to neuvěřitelně, že mezi Srby a Chorvaty, kteří si nevraživě propichují pneumatiky automobilů, rádi dávají přes ústa, tak najednou roztají a obejmou se v tanci a společně zazpívají, když slyší srbskou „cajku“.

„Cajke“ je chorvatský název pro srbské lidové písně a ty jsou nyní v Choravatsku nevysvětlitelně k sežrání. Svědčí o tom například nedávný koncert Aco Pejoviće v Záhřebu (,o kterém Zápisky psaly: https://1url.cz/ZrOeO).
Stalo se ale, že v Pule měli Srbové Ana Bekut a Dragan Kojić Keb vystoupit ve sportovní hale a starosta města jejich vystoupení zakázal. Chorvaté se rozdělili na dva tábory. Jedni starostu chválili a druzí byli proti.
Došlo také k velké diskuzi a analyzování skutečnosti, proč Chorvaté propadli vlně srbského turbofolku. Rozhodnutí starosty se ukázalo jako výjimka, která potvrzuje, že velké množství Chorvatů „cajkám“ podlehlo a nechávají se unést jejich rytmem.
Web narod.hr cituje jednoho z Chorvatů: „Když jsem byl za Tita teenager milovali jsme rock a otáčeli se k Západu. Poslouchat cajky v tehdejším Záhřebu znamenalo být exkomunikován ze společnosti. Záhřeb tíhnul k Západu, hltal západní trendy a domácí hudba byla prosta tureckého vytrubování charakteristického pro Balkán. Texty typu „odešla jsi, odvedla jsi mi syna, barmanko nalej mi vína“ a podobné komické sloky nás nebraly. Tento druh hudby byl spojován s primitivismem, lidmi na okraji, pijící levný alkohol. My Záhřebčané jsme se s tím setkávali až na vojně. Nenáviděli jsme ty, kdo tuhle hudbu, která nás tahala za uši, mohl poslouchat. Dnes se vše otočilo! Čtrnáctiletý syn sousedky hraje na kytaru. Ale je s kytarou ze společnosti svých vrstevníků vyřazen a považují ho za divného, když neposlouchá turbofolk a cajke.“

CO SE STALO?
Od doby, co je Chorvatsko samostatným státem, to je třicet let, žádná státní rozhlasová stanice ani televize srbské písně nehrají. Mládež vyrůstala naprosto oddělená od tohoto typu hudby, přesto jí dnes holduje a „cajke“ jsou slyšet všude po celém Chorvatsku. Je normální, že v Dalmácii u moře, kdekoli slyšíte z aut hrát srbský turbofolk. V Chorvatsku plní i sportovní haly, když přijíždějí srbští zpěváci a zpěvačky. Když je svatba, nejprve zní domácí chorvatské písničky. Po slavnostním tanci nevěsty nebo po půlnoci se ale playlist otočí a začne vyhrávat srbský turbofolk za velkého veselí přítomných.
Web Al-Jazeera věnovaný Balkánu se tomuto fenoménu věnoval a jeho novináři se ptali Chorvatů. Ti odpovídali: „Zkrátka je to rytmus, který vás unese a navíc to má jednoduchý text. Písně jsou melodické a rychle se vám dostanou do uší.“ Tvrdí to jeden mladík a jeho dívka přitakává: „Nevím proč, ale je tomu tak, musím souhlasit. Jakmile zazní ´cajke´, stávám se někým jiným. Chorvatská televize,TV Nova ani rozhlas to nehrají, a tak si pouštíme srbské nebo bosenské stanice. ´Cajke´ poslouchají dnes i ti, kteří je dříve nemuseli.“

VYSVĚTLENÍ: ZAKÁZANÉ OVOCE CHUTNÁ
Ředitel menšinové srbské rozhlasové stanice ve Vukovaru Branislav Bijelić říká, že existují již 31 let a pouští srbské národní písničky a srbský turbofolk. Tvrdí, že mají velkou poslechovost. K fenoménu popularity srbských „cajke“ v Chorvatsku říká: „Srbové s Chorvaty mají podobnou mentalitu a stejné zvyky. Navíc text a hudba jsou přitažliví, což zejména platí pro mladé, kteří ještě nemají tak vyvinutý hudební názor o kvalitě. Texty písní jsou snadno uchopitelné, když se zpívá o citech, lásce, ženách, mužích, penězích a podobně. Platí, že zakázané ovoce chutná nejvíce a zákaz trvá přes třicet let. To je důvod popularity srbských lidovek a jejich popularita stále roste.“ K tomu dodává, že vše souvisí s slábnutím vlny rock´n rollu, kdy srbští rockeři se sami pustili do skládání turbofolku. Začali s ním koketovat, neboť je velice rychlý, svižný a dynamický.
Psaní o příčinách popularity srbských „cajke“ by nemělo konce. Tento fenomén zajímá v Chorvatsku kde koho. Byl také proveden sociologický výzkum na vzorku 2650 studentů, na podkladě kterého vznikla kniha „Klasika, punk, cajke“.
Možná k turbofolku podává nejlepší vysvětlení sám jeho největší srbský představitel Antonije Pušić, známý více pod jménem Rambo Amadeus, který název turbofolk vymyslel: „Folk je lid. Turbo je systém vstřikování paliva pod tlakem do válce motoru s vnitřním spalováním. Turbofolk je zapálením lidu. Není to hudba je to mlýnek na maso. Vyvolává nejnižší vášně homo sapiens. Turbofolk je systém vstřikování do lidí. Nevymyslel jsem turbofolk, dal jsem mu jen název.“