Pošmourné počasí, tlak jde dolů a člověk by nejraději spal. Jakoby tomu odpovídaly dny nazvané v pravoslaví „vlčí dny“. Podívejme se na to, co již naši předci o těchto dnech říkali.

Podobně jako v Čechách se říká, že svatý Martin přijíždí na bílém koni, každému je jasné, že jde o sníh, tak v Srbsku je pořekadlo: „Sveti Mrata, sneg za vrata“. Označuje se tím začátek zimního chladného období. Staří Slované slavili v té době kult vlka jako mocného protivníka a ochránce od démonů. Věřilo se, že v den 24. listopadu sv. Mrata svolává vlky a nařizuje jim, kolik ovcí od kterého hospodáře mohou této zimy vzít, aby nikomu nepřinesli příliš velkou škodu.
„Vlčí dny“ začínají 16. a končí 24. listopadu. Věřilo se, že když v den sv. Mrata jsou mlhy, zima bude proměnlivá a je-li jasno, bude zima mrazivá a krutá. V Srbsku se vypráví historka, jak sedlák v lese kácel stromy, když narazil na vlky vedené velký a chromým vlkem. Ten se zeptal sedláka, zda slaví sv. Mratu. Sedlák zalhal, že slaví a vlci odešli. Sedlák běžel hned za popem a řekl mu, že bude ctít a slavit sv. Mratu. Od té doby se vlci u sedláka neobjevili.
„Vlčím dnům“ se v Srbsku říká „mratinaci“. V tu dobu v domácnostech se nesmělo pracovat, nepředlo se, nepralo. Nesmělo se šít, ani opravovat obuv a ženy nesměly vykonávat domácí práce. V západním Srbsku se podle obyčeje brzo ráno bez řečí podřízlo černé kuře nebo mladý černý kohout. Předtím se mu černou stužkou obmotal zobák, aby nepípnul a uříznutá hlava se pověsila za červenou stužku na dveře jako ochrana před vlky. Vlci se v té době nestříleli, což by přineslo neštěstí.
V listopadu jsou vskutku dny, kdy je zamračená obloha - „mratinci“ a nechce se pracovat a nic dělat. Naši předkové to dobře věděli...
Do tohoto období ale také spadá srbská „slava“ - „Arandjelovdan“. Tento svátek připadá na dnešek 21. listopadu a je to den svatého ducha archanděla Michaela. Den je zasvěcen slávě všech andělů a jejich vůdci archandělu Michaelovi. Po svátém Nikolovi se jedná o další velkou srbskou „slavu“.
Lidé věřili a dodnes někteří věří, že narozením člověka a jeho pokřtěním přijme také svého anděla spásného, učitele a ochránce těla. Andělé v životě opatrují člověka, aby neudělal chybu. Archanděl pak je slovo řeckého původu a znamená „velký posel Boží“. Archanděl je podobný samotnému Bohu, nese sílu, moudrost a čistou lásku od Stvořitele. Úkolem archandělů je kázat lidstvu evangelium o Bohu, předávání proroctví od něj. Michael je zobrazován v brnění válečníka, s mečem a kopím. U jeho nohou leží svržený Satan – anděl, který se vzbouřil proti Bohu, vypadá jako drak.
Vše, co je zmiňováno, jakoby do sebe zapadá. Vlčí dny a archanděl Michael. Tak si lidé časem začali představovat devátý měsíc v roce – listopad. Odedávna jej berou jako měsíc stvoření světa. Jde o devátý měsíc, neboť jde o devět andělských činů, které byly v prvopočátku stvořeny. Rok ve starověku začínal v březnu, respektive listopad byl devátý v řadě, což se rovnalo počtu andělských hodností.
Dny kolem svátku archanděla Michaela jsou podle našich předků klíčovými, neboť určují jaká bude zima a jaký bude celý příští rok.
V tento den se také traduje, že je třeba dát pomoci chudým a bezmocným. Dát jim jídlo a pití společně s vlídným slovem. Věří se, že kdo tak neučinil, anděl na něj sešle ránu v podobě trestu.