V současnosti se v Srbsku často mluví o britsko-australské těžařské společnosti Rio Tinto, která spolupracuje s Hydroenergetickým institutem Jaroslav Černi. Institut byl nyní prodán společnosti „Millennium Team“, která má být podle některých médií navázána na stranu Srpska nacionalna stranka (SNS) prezidenta Aleksandra Vučiće. Tím se určití novináři snaží vysvětlit snahu o prosazení zájmů této společnosti a současného státního vedení na těžbě lithia na západě Srbska.

Tato skutečnost se stala výbušným tématem a příčinou neutuchajících demonstrací ekologických i politických iniciativ.


Nechme politiku stranou, neboť mnohé čtenáře zarazí název institutu s českým jménem „Jaroslav Černi“. Přejděme do historie, neboť díky Rakousku-Uhersku a Čechám máme mnohé společného. Jaroslav Černi (česky Černý) se narodil v Sarajevu 1. března 1909 a jeho rodina se do Bosny a Hercegoviny odstěhovala z Čech z okolí Brna kolem roku 1890. Otec Josef Černý byl rovněž stavebním inženýrem a matka byla srbského původu, rozená Mitričević. Jaroslav vystudoval v Sarajevu gymnázium a odjel na studia do Prahy. Vrátil se po studiích do Sarajeva, kde pracoval jako městský inženýr při výstavbě vodovodu. Zapojil se do levicového hnutí, což mu během války přineslo stíhání. Byl zatčen ustašovci a skončil v koncentračním táboře Jasenovac v Chorvatsku. Jeho vnuk Jaroslav Černi mladší (na snímku) před několika lety na svého dědečka vzpomínal: „V roce 1945 se dědečkovi podařilo z tábora utéct a v osvobozeném Sarajevu se stal vedoucím kanceláře vodohospodářského projektování. Vedl projekční práce a postavil v Jugoslávii 27 vodních elektráren. Z mučení a pobytu v koncentračním táboře se již nikdy nezotavil a v Bělehradě 29. prosince roku 1950 zemřel.“ Byl pohřben v Aleji národních hrdinů a jako výraz uznání jeho zásluh byly Hydroenergetický Institut a Laboratoř hydrauliky nazvány jeho jménem.
„Náhrobní kámen byl postaven z černého kamene z hercegovské Jablanice a je na něm vyryt nápis ´Jaroslav Černi pionýr elektrifikace´,“ říká hrdě jeho vnuk a dodává, že jablanická vodní elektrárna byla životním projektem jeho dědečka. Podle něj v posledním měsících Jaroslav Černi starší usilovně pracoval, jak říkáme „od nevidím do nevidím“. Tušil, že zde dlouho již nebude. Za pět let svého života vyprojektoval 27 vodních elektráren. Autor rozhovoru na webu Slobodna Bosna vyčítá nové bosenské vládě, že za deset let postavila je jen jednu vodní elektrárnu a hlavně, že zapomněla, že v Bosně žil Jaroslav Černi. Ještě před válkou se v Sarajevu jeho jménem nazývala Vysoká technická škola.