Na webu bosenského deníku Oslobodjenje se objevil komentář s názvem „Česká škola“. Jeho autor srovnává Českou republiku se současným Srbskem, které bylo svého času nejbohatší zemí bývalé Jugoslávie. Komentátor připomíná, že v době historické křižovatky, kterou byl pád Berlínské zdi, bylo Srbsko dvakrát bohatší než Česko. Hrubý domácí produkt tehdy činil v Srbsku 5700 euro, zatímco u nás to bylo jen 2600 euro.

Text ve srovnávání pokračuje: „Po třiceti letech je Česká republika třikrát bohatší než Srbsko, když český hrubý domácí produkt představuje 20 tisíc euro a srbský přibližně 6 tisíc euro.“ Komentář vychází z nejnovějších statistik, které uvádí, že Česko je na úrovni devadesáti procent průměru ekonomického rozvoje EU a za cíl si dalo být v roce 2030 nad průměrem EU.
Komentátor se vrací ke společnému startu našich zemí a připomíná podobnost historie: „Před třiceti lety, na začátku devadesátých let stáli v čele Česka a Srbska národní bardové, spisovatelé a disidenti (později prezidenti) – Václav Havel a Dobrica Ćosić.“ Autor připomíná, že Havel byl následovníkem ducha Masaryka, který byl velkým přítelem Srbska a Chorvatska. V Masarykově době oba národy podstoupili společný národnostní boj.

Pravda a lež
Článek připomíná Masarykovu proklamaci „pravda zvítězí“ v otázce falzifikace Rukopisů a podtrhuje, že nešlo jen o vědeckou, ale i národnostní pravdu. Kontrastuje to s podobným srbským bojem, kdy podle autora v novější době „v osmdesátých letech byla lež a mýtus povýšeny nad pravdu.“ Komentář poukazuje na spisovatele Dobricu Ćosiće souputníka Václava Havla, který na rozdíl od Masaryka napsal: „V nás je historicky podmíněno lhát, naslouchat lži a uvěřit ji.“ Autor článku nedodává Ćosićovo vysvětlení, kdy spisovatel a politik ve své knize Spisovatelovy zápisky uvádí: „Srbové byli po věky zotročovaní a nucení k ambivanci – rozpolcení, když bojovali za svoji svobodu a víru. Museli někomu sloužit a svoji víru měnit. Jedno prostřednictvím druhého se podmiňuje a vytváří dualisticky charakter národního bytí.“
Autor článku vše shrnuje do úvahy, že Česko a Srbsko se v době bourání Berlínské zdi sice ocitli na stejné křižovatce, ale každá země se vydala jinou cestou. Proto autor, kterým je srbský publicista Mirat Lakičević, nazval svůj článek Česká škola. Dává najevo, kudy se mělo Srbsko podle něj v minulosti vydat.

Lež a Ćosić
V souvislosti s tímto komentářem je třeba dát do kontextu, že Ćosićovy úvahy o srbském národu bývají často zneužívány. Většinou se jedná národností a politické spory, kdy se vytrhuje ze souvislosti, co kdy Ćosić napsal. Příkladem je, kdy po letošních srpnových volbách v Černé Hoře se objevil plakát fotografie spisovatele a jeho citace: „Lžeme, abychom sami sebe oklamali, abychom se utěšili, lžeme, že se stydíme, lžeme, abychom si dodali odvahu, lžeme kvůli svobodě...“ Nejde o analýzu srbství, ale je to úryvek z jeho románu „Rozdělení“ (Deobe) z roku 1961. V Černé Hoře se nejednalo se o nic jiného než, že někteří nacionalisté přisuzovali volební vítěství opozice k návratu k prosrbské politice – k návratu do náruče Srbska. Čosić je často, zejména v Chorvatsku, titulován za „otce srbského národa“ pro jeho dobré vztahy se Slobodanem Miloševićem. Proto, kdykoli je třeba psát cokoli proti Srbsku vytahují se citace z Ćosićova díla, ve kterým se autor často zabývá, tím proč lžeme. Je to antipól Václava Havla, ale smysl je stejný, jako je analýza lásky a nenávisti.