Je to osobní. Právě skončila válka v Bosně. Sice jsem pomohl několika stovkám bosenských dětí se dostat do bezpeční, ale na čele to napsané nemám. Potřeboval jsem doma elektrikáře a objednal si firmu. Přišel její šéf obhlédnout, co se má udělat. Všiml si jména a začal mluvit srbsky. Představil se a podle muslimského jména jsem poznal, že jde o Bosňáka.

Druhý den přišel jeho zaměstnanec také Bosňák - muslim. Večer to říkám manželce Češce, a ta z legrace řekla: „Doufám, že nám nenamontoval bombu.“ Pak se mi mnohokrát stalo, že podle přízvuku jsem zaregistroval, že někdo je z „Jugoviny“. Všiml jsem si, že tito lidé neradi přistupovali na hovor v rodném jazyce a opatrně zjišťovali, odkud pocházím. Stejně tak je to s mnoha účty na FB z bývalé Jugoslávie v ČR, které mají upozornění, že příspěvky s politikou nepřijímají. Pamatuji se, jak jeden člověk, když zjistil, že jsem Srb, tak se mu viditelně ulevilo. Byl také Srb. Ptám se bratrance, jak se chová v Chorvatsku. Řekl, že do Splitu nejezdí s bělehradskou registrací. Říkám: „Co blbneš, mluvím tam s nimi a nic se neděje.“ Namítl: „Máš český přízvuk a oni si myslí, že jsi Slovinec.“ To mě pobavilo...
Na to jsem si vzpomněl, když jsem viděl dokument televize Deutsche Welle o setkávání Ukrajinců a Rusů na plážích v Turecku.
Turecký prezident Recep Erdogan ve veřejných vystoupeních dává na vědomí, že je přítelem jak Ruska, tak Ukrajiny. Jeho politika vede k tomu, že do Turecka odjíždí lidé z obou znesvářených zemí – jedni na dovolenou a druzí za bezpečím do exilu. Setkání na plážích Středozemního moře, kde se potkávají, je nepříjemnou situací pro obě strany. Táňa Moskalová utekla s dětmi do Rumunska a nyní je v Turecku u svých přátel, které poznala ještě před válkou. Sice je s dětmi u moře, ale myšlenkami je doma na Ukrajině. Manžel je členem vojenské obrany v Kyjevě. „Co mě trápí, je skutečnost, že na pláži nevím, kdo je tu se mnou. Nevím, odkud jsou a jak se dívají na situaci na Ukrajině. Chci se vrátit domů, ale mám strach, neboť zatím přichází špatné zprávy třeba o znásilněných ženách,“ říká pro Deutsche Welle Ukrajinka Táňa Moskalová (na snímku) a přitom pláče.
Antálie, kde se právě nachází, je oblíbenou destinací Rusů. Táňa ví, že většina Rusů podporuje Putina a jeho politiku ale ti, kteří jsou zde na pláži, se neradi o politice baví.
„Máme rádi naši zemi, víme, co se na Ukrajině odehrává. Nemůžete nás Rusy obviňovat a svalovat na nás odpovědnost za všechno. Když ruská televize vysílá o tom, že Ukrajinci bombardují vlastní objekty, mnozí Rusové tomu věří,“ říkají pro TV Deutsche Welle Rusové, kteří si nepřejí být jmenovaní.
Před válkou až dva miliony Ukrajinců trávilo dovolenou v Turecku. Nyní jich je zde málo a Turci si myslí, že o to více přijede Rusů. Turci jsou rádi, že Erdogan nenařídil sankce. „Ruský trh představuje až padesát procent všech turistů u nás. Od Rusů máme přislíbeno, že se v sezóně uskuteční až 30 charterových letů do Turecka denně,“ říká majitel jedné turecké cestovní kanceláře Nihat Sami Ezgin.