Nebýt videa o jedné tradici snad by mě ani nenapadlo se zabývat tradicí starých kamenných domů. Dnes jsou tolik obdivované. Nejen se renovují, ale staví se i v novém moderním provedení. Zmíněné video (viz dole) poukazuje komickou formou (pomocí vysokozdvižné plošiny) na starý hercegovský zvyk, že při svatbě se novomanželka pokouší jablkem přehodit budoucí společný dům. Když se to podařilo, bylo to znamení, že manželství bude šťastné a trvalé.

Jasně, žádná nevěsta si nepřála opak. Myslíte, že by hod jablkem trénovaly? O tom jsem se nedočetl, zato na první pohled je nápadné, že stará kamenná stavení Hercegovců byla nízká. Je zřejmé, že nebylo zapotřebí velkého úsilí dům přehodit.
Hercegovci požívají v Chorvatsku určitou nezáviděníhodnou pověst „primitivních konzervativních venkovanů“ (slušně řečeno). Bývalý chorvatský prezident Stjepan Mesić jednou politicky netaktně v televizi prohlásil, že „Hercegovci by se měli naučit chytat ryby a ne je pouze konzumovat“. Nedlouho nato se v hercegovské Čapljině konalo mistrovství světa v rybolovu. Prezidentovi a Chorvatům opáčil ministr obrany Gojko Sušak, rodem z Hercegoviny: „Nikdy nemůžete tak nenávidět Hergovce, jako oni milují Chorvatsko.“
Jde o místní vzájemné animozity mezi Chorvaty a Hercegovci. Významné osobnosti Chorvatska jako například automobilový vynálezce Mate Rimac nebo úspěšný bývalý starosta Záhřebu Milan Bandić jsou Hercegovci. Obě etnika mají stejně mnoho společného, například Dalmatince a Hercegovce váže k sobě stejná technologie stavby krásných starých chorvatských kamenných domů.
Dalmácie a její vnitrozemí Hercegovina jsou kulturně spojení dinársko jadranskou tradicí. To se projevuje ve stavebnictví, kde pozorujeme rozdíl mezi vyspělejšími stavbami na území bývalé Dubrovačské republiky a zbytkem ostatního území. Zatímco v republice dubrovačské stavby stavěli a jejími vlastníky byli feudálové, tak ve zbytku Chorvatska vidíme stavení postavená obyčejnými vesničany. Co však mají obě oblasti společné, jsou přírodní podmínky a kámen byl nejdůležitějším stavebním materiálem. Dřevo se používalo v malé míře. Rozdíl ve stavbách je dán historicko-společensky. Když Chorvatsko bylo obléháno Turky, tak pobřeží a ostrovy byly před jejich nájezdy více chráněny.
K nejstarší „technologii“ stavby patřila suchá stavba, kdy opracování kamene se mění podle důležitosti stavby. Pomocné stavby jako chlív a další se s opracováním kamene moc nepočítalo. Pravý hercegovačský dům měl dva vchody,jeden směřoval na východ a druhý na západ. Byla v tom symbolika. Lidé věřili, že odkud přichází slunce, přichází dobro a blahobyt. Zatímco západní vchod směřoval ke stájím. Co nás hodně upoutává, je kamenná pokrývka střechy, dříve to byla slaměná. Kamenná střecha byla náročná nejen na opracování kamene, a to trvalo i několik let. Střecha ale byla těžká a musely se hustě klást javorové větve. Větve vyhovovaly tomu, aby jednotlivé kamenné pláty neklouzaly dolů. Používala se vápenná malta, aby střecha nepropouštěla déšť. Přitom tam kde byla kuchyně se malta nedávala, aby kouř volně odcházel ven. S dvacátým stoletím přišla pálená taška, jak ji známe od nás. Důležitý byl svod vody. Ten kdo měl vodu i v létě byl považován za boháče.
Jestliže budete studovat materiály o hercegovačských stavbách možná vás stejně udiví skutečnost, že se stavěly v 19. a ještě na začátku 20. století kamenné postele. Etnoložka Božana Djulovićová říká: „Pro Hercegovce spát na kameni je pohodlné. Někteří Hercegovci v žertu dodnes tvrdí, že pro ně je kámen měkota.“

VIDEO: https://youtu.be/25i91mxw828