Když jsem byl malý a zlobil jsem, maminka mi vyhrožovala, že půjdu do „budjaku“. Nevěděl jsem, co to je a v dětské fantazii jsem si turecké slovo představoval jako tmavou díru kdesi ve dvoře nebo ve sklepě. Dnes je Budjak s velkým „B“ nejdůležitějším místem na světě.
Zde je kanál Dunaje (na snímku s majákem), který vede do rumunského přístavu Sulina, kde čekají lodě na náklad obilí z Ukrajiny. Námořníci říkají, že v Sulině nikdy nebylo tolik lodí všeho druhu a pod tolika vlajkami, které se jako tečky zjevují na obzoru. Ukrajinské přístavy jsou ochromené blokádou a alternativou je nyní Dunaj, kam míří kamiony z několik desítek kilometrů vzdálené Oděsy. Problém je ale kapacita zdejšího dunajského kanálu a od začátku únorové blokády bylo touto cestou transportováno zatím pouhých 1,5 milionu tun obilí. 20 až 25 milionů tun je na Ukrajině blokováno. Ukrajina stíhá kvůli blokádě vyvézt jen kolem milionu tun obilí měsíčně. Teoreticky by se měly další dva miliony tun dostat do západní Evropy po železnici, ale touto cestou se přepravuje jen malý zlomek. Železniční zásilky jsou nákladné, neboť rozchod železnic sovětské éry je o 9 centimetrů širší než většina evropských železnic. Obiloviny musí být vyloženy a poté znovu naloženy do různých vlaků. Rumunské přístavy alespoň prozatím zůstávají jedinou skutečnou možností pro ukrajinské exportéry.
Jak se kamiony sjíždějí z jihu Ukrajiny v naději, že svůj náklad vyloží na Dunaji, tvoří se obrovské dopravní zácpy. Fronty na silničních a železničních hraničních přechodech se každým dnem prodlužují.
„Před válkou trvala nakládka jeden den, teď to trvá tři,“ říká pro agenturu AFP ukrajinský řidič kamionu Sergiy Gavrilenko. „Bereme to, neboť je to pro dobro země a pro nasycení světa,“ říká reportérovi pětačtyřicetiletý muž. Polévá se kanystrem vody, aby se ochladil, když na silnici je ve stínu teplota přes 30 stupňů.
Pro celou „operaci“ přepravy obilí je důležitá jedna profese, kterou je pilot lodí. Podle pravidel schválených ještě v roce 1948 Dunajskou úmluvou musí pilot vést lodě přes dunajský kanál u Suliny. Lodní doprava se proti loňsku ztrojnásobila a jen za minulý měsíc zde proplulo 400 lodí. Rumunsko a Ukrajina podepsaly dohodu na řízení zdejší dopravy a přednost mají lodě vezoucí obilí. Lodě na naložení čekají v průměru deset dní. Celou situaci musí teď řešit kancelář generálního tajemníka OSN a Evropská komise.
Ze zahraničních médií informujících o tomto problému vyplývá, že sice lze využít rumunské přístavy Ismail a Konstanta. Jeden z ukrajinských přepravců však tvrdil, že náklady na překládku v Ismaili převyšují cenu zboží. Problém přepravy do Konstanty je přecpaných silnicích nákladními auty vozící obilí. Proto se volí lodní doprava menšími loděmi, neboť na loď se vejde obilí ze 60 kamionů. Z menších lodí se obilí překládá do větších mířících do Afriky a Asie. Podle Al Jazeery dokonce Rumunsko zahájilo obnovu 4,5 km širokorozchodné železnice, která spojuje Ukrajinu a Moldavsko s rumunským přístavem Galati, který hlavním regionálním přístavem na Dunaji. Rumunsko se tak stává nejvýhodnější zemí na zvládnutí zásobovacích tras ukrajinským obilím.