Chorvaté v šestém století při příchodu mezi hory Biokovo a omišské Dinary pod skalisky zahlédli zátoku Vruja a zvolali: „Moře, hle moře!“ To je zaryto v pamětích Chorvatů přes čtrnáct století a chorvatský malíř Oton Iveković v roce 1905 namaloval slavný obraz „Příchod Chorvatů na Jadran“. Asi nám to připomíná pověst o praotci Čechovi.

Toto místo v zákrytu hor je jinak (ne)slavné. Nachází se zde vykopaný tunel v podobě podkovy o délce mezi jedním až dvěma kilometry. Je zde až třicet místností, kde může tři sta lidí přežít rok. Byla zde vývařovna, operační sál, jednotka intenzivní péče, konferenční sál, různé apartmány pro celou politickou špičku. Tunel byl vybudován v padesátých letech za socialismu a tvrdí se, že jde o nejkvalitnější Titův úkryt oficiálně nazvaný KUK-0. Tunel, který byl obrovským protiatomovým krytem, vyšel na dvě miliardy dolarů. Měl svůj zdroj pramenité vody, klimatizaci a generátor na výrobu elektřiny. Když se tunel stavěl, obyvatelé blízké vesnice Gornji Bekavci se museli vystěhovat, neboť v okolí dvou kilometrů se nepovolané osoby nesměly nacházet.
V devadesátých letech se usoudilo, že jde o nepotřebný atomový kryt a přestal se používat. Lidmi byl totálně zdemolován, pak zde bylo skladiště munice, než se z atomového krytu stala pěstírna hub. Místní uvažují, že by kryt dali dohromady a vytvořili by se z něj turistickou atrakci.
Podobných úkrytů měl Tito řadu, o těch dalších bude řeč opět jindy.

VIDEO věnované krytu: https://www.youtube.com/watch?v=JcJa7f6GdAo&t=33s