Slovenský trenčínský portál Terajšok a také některá chorvatská média uvedla první výpověď slovenské občanky a známé šperkařky Daniely Adamcové od jejího záhadného objevení v zapadlém koutě chorvatského ostrova Krk. Její příběh v září minulého roku šokoval chorvatskou a slovenskou veřejnost. „Balkánské zápisky“ rovněž o tom psaly (viz web: https://1url.cz/1Kb8G) . Slovenská občanka byla tehdy zcela dezorientovaná a trpěla ztrátou paměti. Mluvila pouze anglicky a vůbec si nemohla vzpomenout, co se mezi 20. srpnem a 12. zářím minulého roku odehrálo.
Nyní konečně promluvila a vzpomíná na to, jak se ocitla v Chorvatsku. Rozpomenula se, jak byla unesena do zahraničí. Jde o ženu, která byla vždy energická a samostatná. Ještě v době totality jako dívka emigrovala do Německa a následně do USA, kde vystudovala uměleckou školu. V USA se stala známou umělkyní a vyráběla šperky pro významné osobnosti. V posledních pěti letech pracovala v různých částech světa, než se vrátila na Slovensko. Opět si chtěla najít práci v zahraničí, a to ve Španělsku. V červnu loňského roku náhodně kontaktovala člověka, který ji nabídl práci v hotelu. Prodala šperky, aby měla na cestu a 20. srpna v noci čekala v bytě na odvoz. Zde končí její paměť a pokračuje až v září. Co se odehrálo mezitím, si nepamatuje. Dvacet dva dní jejího života zůstává nevysvětlených
„Prišli asi po polnoci. To si pamätám, že mi zazvonili. Ale to je zároveň to posledné, na čo si spomínam,“ vypovídá dnes Daniela Adamcová. Neví, zda sebou vzala kufry, nepamatuje si do jakého auta nasedla, kolik tam bylo lidí a ani neví, zda byt zamykala.
Její výpověď pokračuje až zářím, kdy se probudila a začala pociťovat chvíle hrůzy z neznáma. Seděla na ostrém kameni, schoulená třásla se zimou a byla přikrytá dekou, která byla od krve: „Zobudila som sa v noci. Nevedela som, kde som, čo sa deje. Bola tam tma. Zima, úplne som sa triasla od zimy,“ vypovídá a cítila se také paralyzovaná. Byla zbita, zraněná a od krve. Jak říká, dokázala jen částečně hýbat rukama, trochu se rozhýbala až ráno. Zjistila, že se nachází u moře a na ostrově. Jediné, co měla byly její sluneční brýle a láhev s vodou. Křičela na lidi plavící se kolem na lodích, a to anglicky. Na pomoc přivolala až menší chorvatskou rybářskou loď. Slovensky jakoby zapomněla. Navíc nevěděla, ani kdo je.
Říká, že jsou to děsivé vzpomínky. Pokračuje tím, že byla v nemocnici, kde podle ní, jí nevěnovali náležitou péči. Přesto ale zjistili, že má silný otřes mozku, krev v ledvinách a vysoký obsah jakési látky, která způsobuje paralýzu svalstva.
V tu chvíli si vzpomněla na další souvislosti: „Spomenula som si na troch ľudí. Pamätala som si, že som bola na nejakej väčšej lodi, kde boli dvaja muži a žena. Potom si pamätám, ako ma vliekli na ostrov. Tam čakal ešte jeden muž. Ťahal ma na ten ostrov. To bolo všetko, na čo som si spomenula. Ale tváre tých troch ľudí stále vidím úplne jasne pred sebou. Tie som aj opísala polícii.“
K tomu dodala podezření na změnu chování chorvatských policistů: „Pozreli sa na seba, akoby vedeli, o kom hovorím a zrazu stratili záujem počúvať ma.“
Daniela Adamcová se domnívá, že se stala obětí únosu. Únosci zřejmě předpokládali, že ji zabili. Byla celá od krve, v dece zabalená na pláži. Navíc policie jí nemohla odebrat otisky prstů, neboť měla na prstech jakési lepidlo. Dnes si myslí, že vše začalo na Slovensku a že nešlo o společnost zprostředkující práci, ale podvodníky.
Stále si nese následky únosu. Bolí ji často hlava, má problémy se žaludkem a se spánkem. „Zo začiatku som mala hrozné sny. Snívalo sa mi, že som niekde zavretá a stále som chcela utekať, ale nemohla som sa pohnúť,“ říká Daniela Adamcová. Pro zdravotní problémy není schopná pracovat a žije ze sociální podpory 120 euro, což nestačí ani na zaplacení nájemného. U charity údajně nepochodila. Svůj případ však slovenské policii nenahlásila.