Zkušený překladatel dobře ví, že pustit se do překládání určitých autorů vyžívajících se ve slangu není samo sebou. Teď se to stalo u příležitosti nového filmu významného bosenského režiséra Danise Tanoviće, který svůj snímek nazval „Deset u pola“. Přeložit „Deset v půli nebo v polovičce“ je evidentní nesmysl. Proto se film anglicky jmenuje zcela jinak: „Not So Friendly Neighborhood Affair“.
Na ministerstvu hospodářství v Bratislavě visí mezi ministry portrét zdejšího bývalého šéfa Ľudovíta Černáka. Byl ministrem dokonce dvakrát, vždy v krátkodobě a to v roce 1992 a 1998-1999. Těsně před revolucí, než vplul do politiky se stal ředitelem hliníkárny v Žiaru nad Hronom. Po revoluci byl členem Slovenské národní strany, později členem Demokratické únie a nakonec členem Slovenské demokratické koalice. V politice přes dvacet let již není a ani netouží se do ní vrátit. Byznys ho více uspokojuje. Nyní se zapisuje do historie podnikání v Chorvatsku podobně jako jeho krajan Ivan Mikloš, bývalý slovenský ministr financí.
Pošmourné počasí, tlak jde dolů a člověk by nejraději spal. Jakoby tomu odpovídaly dny nazvané v pravoslaví „vlčí dny“. Podívejme se na to, co již naši předci o těchto dnech říkali.
„My Albánci z Chamerie (Chaonové) nechceme pomstu, nechceme změnu hranic, chceme omluvu, abychom mohli odpustit a oba národy jsme mohli žít společně v míru. Chceme se vrátit a žít ve svých domovech. Jsme mírumilovní,“ řekl Shpetima Idrizi, vůdce strany Cham za potlesku pokojného davu několika tisíc Cham Albánců. Sešli se u brány areálu, kde se nachází řecké velvyslanectví. Jde o popis shromáždění demonstrace před třemi lety.
Média zemí bývalé Jugoslávie se zaujetím píší o Sametové revoluci a to většinou s popisem jejího průběhu. Najdou se také články zabývající se analýzou problémů konce osmdesátých let a začátku devadesátých ve vztahu k bývalé Jugoslávii.