Čteme-li bosenská média jsme svědky, jaký je to obrovský boj. Nebude-li zvládnut, může dojít k evropskému fiasku a velkému konfliktu.
Dlouhá léta po zdejší válce Evropa pozvolna zapomínala na existenci podnětu, který válku způsobil. Příčina dnes doutná nejen v Bosně, ale i v jiných zemích západní Evropy. Níže jsou popsány dva shodující se pohledy na stejný způsob hledání identity přímo z Bosny od Bosňáků. Každý je jiného rázu daný jejich osobnostmi.
Jusuf Nurkić (na snímku). Pohled sportovce profesionálního basketbalisty z týmu NBL Portland Trail Blazers. Jeho slova na FB pod fotografií hrobů v Srebrenici jsou: „Přijde čas, kdy se svět přetvoří do lidské podoby, ale lidé budou mít srdce podobná srdcím pouštních vlků. Prolijí krev, přestože se jim nebude líbit zlo, které páchají! Když přísahají věrnost - oklamou vás, a pokud vás osloví - budou vám lhát, uvěříte-li - zradí vás a bez vaší přítomnosti – pomluví vás.“
Nurkićevo hledání identity vysvětluje po svém jiný Bosňák – novinář Djevo Alibegić: „Nurkić hluboce zabředl do bosenských nacionalistických religiózních vod...“ Novinář pak vyčítá bosenské ministryni zahraničí Biserce Turkovićové, že Nurkićovi udělila diplomatický pas: „Zasloužil by si spíše post hafíze – učence koránu v některé americké mešitě nebo místo čestného emíra ve vahábitské bosenské obci Maoča.“ Novinář Alibegić tvrdí, že právě tyto pohledy jaké sdílí Nurkić, jsou v Bosně kladně hodnoceny a oceňováno je tak bosenské vlastenectví.
Saed Delić. Je v USA řidičem kamionu. Je velkým bosenským vlastencem který přežil Srebrenicu a přestože žije daleko od vlasti, tak říká: „Pravidelně jezdím domů a nikdy nepřestanu.“ Je amatérským fotografem a při svých cestách do Bosny navštěvuje a fotografuje krásy Bosny a její historická místa. Fotografováním a videem chce Bosňánům emocionálně připomenout středověk - Bosenské království, aby si Bosňané vážili své identity a pocítili vlasteneckou lásku k zemi. Je členem hnutí Antidayton, založené v roce 2012, které neuznává současné rozdělení Bosny a Hercegoviny. Svůj volný čas věnuje mládeži a jejich výchově o agresi a genocidě spáchané na jejich zemi. Stejně jako Nurkić se sám osobně často objevuje na fotografiích s květem lilie - znakem Bosny. Na rozdíl od Nukiće hledá identitu mečem a brněním ve středověkém bosenském království, kdy zde dominovalo katolické křesťanství, pevné postavení měla i křesťanská odnož zvaná bogomilství.
Ve známost vešel jako herec v dokumentárním filmu k bosenské historii, kde vystupuje jako jakýsi středověký rytíř. Mimo jiné v jedné ukázce k filmu (viz) říká: „Když jsem byl na vojně, měl jsem dva kamarády, Dalmatince z Trogiru a Srba z Niše. Byli jsme si velmi blízcí. Načež se stalo, že oba mluví o politice, historii a začali mluvit o Bosně. Diskutovali, zda je chorvatská nebo srbská a kdo na ni má historické právo. Otázal jsem se, kde v této vaší rozpravě jsem já – Bosňák. Komu připadám a jaká je moje identita?“ Sead Delić úvahu ve filmu zakončuje slovy: „Nemám pro to odpověď.“ Film dále pokračuje, a to právě hledáním historie Bosny, hledáním bosenské identity.
VIDEO: