Po zemětřesení v okolí Sisaku a Petrinje v regionu Bonovnina dochází k četným sbírkám pomoci. Jedna z nich se odehrávala v Rijece v Kulturním centru mládeže a psalo se, že studenti připravují pomoc v klubu Palach.
Český název v Chorvatsku zaujme a vydáte-li se po jeho stopách, obvykle narazíte na kořeny naší vzájemnosti. Před dvaapadesáti lety 19. ledna zemřel Jan Palach a tu dobu si dobře pamatují i dva lidé z Chorvatska, kteří ji prožili v Československu.
Jedním je Željko Morović, tehdy byl studentem posledního ročníku techniky se specializací na stavbu lodí, který se s kolegy a jedním profesorem ocitli v srpnu osmašedesátého v Plzni, kde byli na studentské praxi ve Škodových závodech. Zážitkem z okupace vojsk Varšavské smlouvy byli šokováni a Željko Morović pořídil řadu fotografií okupačních vojsk, ze kterých později připravil ve zmíněném klubu v Rijece výstavu.
Željko Morovič a Riječané
V Jugoslávii tehdy panovaly obavy, že vedení v Moskvě by se mohlo rozhodnout zaútočit na Jugoslávii. Začaly vznikat mládežnické jednotky a mládí lidé se učili zacházet se zbraněmi na způsob zkušeností z partyzánského boje z druhé světové války. Studenti se scházeli v Rijece v Kružnoj ulici v klubu, který se tehdy nazýval Studentský klub Index a byl druhým nejstarším rockovým klubem v Chorvatsku. 3. ledna roku 1969 uspořádal student Željko Morović zmíněnou výstavu fotografií ze srpnové okupace Československa, která byla nazvána „Agrese ve světě“ a k fotografiím z Československa byly přiřazeny snímky z útoku izraelské armády na arabské země.
V lednu 1969 dochází v Praze na Václavském náměstí k tragické události a studenti v Rijece se rozhodli a 5. února přejmenovali svůj klub Index na Klub Jana Palacha.
Podobně vzpomíná chorvatský filmový režisér, dnes žijící v USA, Rajko Grlić, který v šedesátých letech jako mnoho dalších Jugoslávců studoval na FAMU. K té době říká: „V Praze došlo k vzestupu a pádu jedné utopie.“ Tehdy, stejně jako mladí lidé i jinde ve světě v šedesátých letech i Grlić „uvěřil, že utopie může svět změnit.“ Stejně jako došlo k nepokojům studentů v Paříži, tak se bouřili studenti v Bělehradě a Záhřebu. Grlić říká, že v Rijece bylo málo studentů a ocitla se periferii tehdejšího dění. Přesto i zde se odehrály dozvuky dění ve světě a v krátké době dochází k přejmenování zdejšího studentského klubu na klub Palacha.
Chorvatský režisér má sice pravdu, že v Rijece bylo málo studentů, zato zde bylo hodně dělníků ve zdejších loděnicích a nedlouho nato dochází v roce 1969 k velké stávce dělníků z loděnice za sociální spravedlnost a politickou pluralitu. Ale to je již jiná kapitola...
Deska Klubu Palach