Vzhledem k tomu, že pravoslavná církev je autokefální (organizační a právní nezávislost), jednotlivé pravoslavné církve si určují, kdy který svátek je oslavován. Většina pravoslavných církví slaví Vánoce podle nového gregoriánského kalendáře, to je 25. prosince. Jsou však stále církve například ruská nebo srbská, které se řídí starším juliánským kalendářem a tak narození Krista připadá na 7. ledna.

Dnes je proto v Srbsku Štědrý den a Vánoce jsou slaveny podle starých zvyků. Pravoslavná církev si zakládá na dodržování původnosti a nepřijala nová dogmata. Na dnešní den se má v kostelech zapalovat dubové větve a slouží se večerní mše předcházející zítřejší svátek – Vánoce. Dříve odcházel muž ráno před východem slunce do lesa a přinesl do domu dubovou větev - „badnjak“, který se večer pálil. Místo jehličnatého vánočního stromečku je to dubová větev, neboť při Betlémské noci pastýři nasekali a přinesli dubové větve, aby rozdělali oheň u novorozeněte a jeho matky. Na zem se v srbských domácnostech dříve rozprostřelo seno, což opět připomíná uložení Ježíška do jesliček na seně. Na ohniště se večer položí dubová větev, posype se žitem, polije vínem a medem pro zdraví celé rodiny v příštím roce. V pozdější době zejména po druhé světové válce se začal objevovat i ozdobený vánoční stromeček, což souvisí s prací lidí z Balkánů v cizině. Dubová větev zůstává jako hlavní, neboť dub je považován posvátný.

Co nás asi zarazí, je, že se v Srbsku i v Bulharsku peče sele. Vepřové je pak na druhý den hlavním jídlem. Někde je to také jehněčí. Nesmí se jíst podle pověry drůbež, což může přinést do domu neštěstí. Co je na Balkáně dalším zvykem u pravoslavných, to je pečení zvláštního chleba – „pogače“, do kterého se dá mince a kdo ji najde, bude mít ten rok štěstí. Zapalují se svíčky a kadidlo. Druhý den ráno obchází někdo z příbuzenstva jako „položajnik“, člověk, který přeje vše nejlepší a přinese dárek nebo peníze. Když to jde, prohrábne dubovou větví kamna, neboť kolik je ještě žhavých uhlíků, tolik bude štěstí a dostane bohatou výslužku. Pak se jde do kostela a všichni si přejí přáním, a to staroslovansky: „Narodil se Kristus“ a na přání se odpoví: „Vskutku se narodil“ (Hristos se rodi! Vaistinu se rodi). Pak se schází stejně jako u nás rodina a její příbuzní.