Přesně na dnešní den 26.ledna roku 1972 na následky výbuchu se zřítil nad naším územím u Srbské Kamenice dopravní letoun jugoslávských aerolinií DC-9 při letu z Kodaně do Záhřebu.

Událost se stala nezapomenutelnou, neboť pád letadla jako jediná zázrakem přežila srbská letuška Vesna Vulovićová. Tehdejší jugoslávská média měla dokonce několik verzí příčiny pádu letadla. Jednou byla verze, že před startem letadla byla umístěna do zavazadlového prostoru časovaná nálož, kterou zde nastražili chorvatští nacionalisté. Druhou verzí bylo, že se letadlo z neznámých technických důvodů samo rozlomilo a třetí rovněž uváděnou verzí bylo, že došlo k chybě československé armády, která letadlo omylem sestřelila. Vše se mělo odehrát ve vzdušném koridoru pouhých pět minut po jeho otevření po vojenském cvičení. Výbuch poškodil řízení letadla a to se řítilo nekontrolovaným spirálovitým pádem k zemi.
Posádka a cestující ještě výbuch přežili a ze záznamu černé schránky jsou slyšet jejich zoufalé výkřiky. Jeden z členů posádky křičí: „Mámo, sbohem mámo...“ K rozlomení letadla došlo údajně ve výšce 600 až 900 metrů, což bylo jednou z příčin, že se letuška Vesna zachránila, neboť mohla zemřít již dříve na nedostatek kyslíku, na dekompresi, mohla zmrznout a byly zde i další a další možnosti. Hlavní popisovanou skutečností, která ji zachránila život, je skutečnost, že byla upoutána ve střední části letadla k sedadlu.
Letuška po pádu utrpěla frakturu lebky, měla zlomené obě nohy, tři obratle, v důsledku čehož ochrnula od pasu dolů, postihla ji i řada dalších vnějších a vnitřních zranění. Transportována byla do Vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích. Po několika náročných operacích se ji vrátil cit do nohou a začala znovu chodit. Na její záchraně se také podílel lesník a bývalý zdravotník z druhé světové války Bruno Henke. Ten novinářům vyprávěl, jak slyšel nejprve výbuch. „Vyběhl jsem ven a viděl, jak lidé letí vzduchem. Uslyšel jsem najednou hlas ženy, která na mě volala. Z pod jednou částí trosek letadla jsem zahlédl nohy. Sklonil jsem se a viděl blondýnku, která nejen, že žila, ale měla dost sil ještě křičet,“ vyprávěl tehdy místní lesník.
Bohužel srbská hrdinka, která se stala světově známou a vešla do Guinessovy knihy rekordů a dokonce zpěvák Paul Paul McCartney ji předal vyznamenání, tak zůstala žít v chudobě a opuštěná. Zemřela v šestašedesáti letech 23.prosince 2016. Po uzdravení chtěla znovu létat, ale letecká společnost jí to neumožnila, neboť byla obava, že si cestující budou s ní připomínat pád letadla. Pokračovala v práci jako administrativní pracovnice.
Vesna však ráda vzpomínala na událost, která se jí později jednou přihodila. Byla to doba, kdy vešla již v zapomenutí a dokonce i srbská delegace, když měla odjet na vzpomínku do Čech na tragickou událost, tak málem odletěla bez ní. Stalo se, že Vulovićové zavolal český velvyslanec v Bělehradě a předal jí k hovoru svoji sekretářku. Ta jí v perfektní srbštině sdělila, že když došlo k tragedii bylo jí deset let a právě kvůli přeživší letušce se naučila srbsky.

Jedna čtenářka na FB Balkánských zápisků napsala: „V rodině pana Henkeho tehdy čekali přírůstek. Narodila se holčička. Jmenuje se Vesna Henkeová.“