Dnešní den 16. února se oslavuje 160 let vzniku organizace Sokol v Čechách. Sokol se rychle stal všeslovanskou záležitostí a našel své největší příznivce v zemích bývalé Jugoslávie. Název „Sokol“ vznikl z podnětu Emanuela Tonnera, který se inspiroval u jihoslovanských bojovníků za svobodu podle jejich epických lidových písní, které sbíral a publikoval Vuk Stefanović Karadjić, tvůrce novodobého srbského spisovného jazyka.

Před druhou světovou válkou sdružoval Sokol v Jugoslávii na 309 000 členů ve 25 župách a po Československé obci sokolské byl největší sokolskou organizací. Sokolské hnutí vzniklo nejprve v Lublani jako organizace „Jižní sokol“, a to ve stejném roce jako u nás roku 1862. Rozšířilo se po celém Slovinsku a odtud do Chorvatska, kde v roce 1867 vzniká v Záhřebu „Hrvatski soko“. V Srbsku vznikla již v roce 1857 organizace „První srbská gymnastická a bojová společnost“ (Прво српско друштво за гимнастику и борење), která se v roce 1892 vzhlédla v českém vzoru a připojila ke svému názvu také přídomek „Soko“.
Pro Sokola a jejich společné akce vznikl speciální název „slet“ a sokolové z jihoslovanských zemí se pravidelně účastnili všech sletů. Pořádali i vzájemné závody a soutěže.
Vzájemnost dokumentoval a významně se zapsal do historie Sokolský slet v Brně, který se odehrál 27.–28.6.1914.
„Po tisících plni nadějí jsme se sjížděli, a náhle, tak brzy se rozcházíme, s duší prohřátou sice blahým teplem, ale se srdcem sevřeným a hrudí plnou tužeb neukojených,“ popisuje svými slovy účastník brněnského sletu sokol bratr Štěpánek, když slet byl přerušen Sarajevským atentátem.
Brno bylo v té době převážně německým městem a Češi spíše obývali okrajové čtvrti. Proto úřady nepovolily konání sletu v centru města, ale v Brně – Králově Poli. Dopředu se vědělo, že při průvodu Sokolů městem dojde k větším pouličním střetům. Češi brali slet jako celospolečenskou vlasteneckou událost, kterou s napětím sledoval celý národ. Co se dělo popisuje pak jiný sokol bratr Páral: „Byli přepadáni bratři a sestry v krojích i ostatní účastníci sletoví od brněnských ‚buršáků‘ (členové spolku Burschenschaft),proto bylo třeba nás mladých odvážlivců brněnských za pomoci jihoslovanského studenstva, abychom tu i tam přiložili sami ruku k dílu na ochranu našich hostů.“ 28. června 1914 bylo celkem v Brně kolem patnácti tisíc cvičenců – sokolů, také ze zahraničí z Vídně, Chorvatska, Srbska či Slovinska. Účastník průvodu bosenský četník František Valoušek pak vzpomíná: „U divadla mě zastavil rakouský četník a ptal se mě ze zvědavosti, k jaké branži vlastně patřím, protože takovou uniformu dosud neviděl. Když jsem mu řekl, že jsem od bosenského četnictva, vzal si mě stranou a sdělil mi, že právě před chvílí došel telegram, že v Sarajevě zastřelili Srbové následníka trůnu Ferdinanda d’Este a jeho manželku..“ O události za chvíli vědělo celé Brno a slet byl přerušen.
Když se čeští sokolové v roce 1934 účastnili sletu v Sarajevu, byla do programu zařazena i pietní vzpomínka u hrobů skupiny kolem atentátu.
Ze vzájemných vztahů mezi sokoly z Čech a jižních Slovanů stojí za zmínku Všesokolský slet v Praze v roce 1948. Měl velký ohlas,neboť se jej účastnila jugoslávská armáda (viz dobový plakát). Zejména vystoupení námořníků na Strahově sklidilo velké ovace. Na ploše stadionu se vystřídalo na 118 000 sokolů, které každý den v hledišti sledovalo až 200 000 diváků. Nejpočetnější byla jugoslávská výprava se čtyřmi tisíci účastníky. Byl to první všesokolský slet konaný po konci druhé světové války a po poválečné obnově Sokola. Zároveň šlo o poslední slet organizovaný samostatnou sokolskou organizací v socialistickém Československu. Sokol byl v Československu násilně převeden do tělovýchovných jednot a ze sletů se staly spartakiády. Podobný osud potkal Sokol v Jugoslávii.
V listopadu 1951 se konala důležitá schůzka představitelů jugoslávské tělovýchovy s hlavním stranickým ideologem Edvardem Kardeljem. Představitelé uvedli: „Chceme vytvořit širokou organizaci s patriotickými cíli… ale jako bezejmenná organizace, toho těžko dosáhneme.“ Po široké diskuzi padly dva návrhy: Sokol a Partizan. Jedna skupina viděla problém v tradici a naopak výhodu v asociaci na bojovnost a vítězství. Mělo to evokovat ideu budování nové společnosti. Protivníci nového názvu byli z řad slovinských gymnastů, ale bohužel jejich krajan Slovinec Kardelj měl jiný názor a mluvil o „revoluční socialistické tradici“. Pokračoval ve své řeči: „Partyzán je nejlepší název, který můžeme vymyslet pro jednotnou gymnastiku.“ Měsíc po tomto setkání byla v Lublani založena organizace nazvaná Partyzán – svaz tělesné výchovy. Jak tragicky výmluvné, že k založení Partyzána došlo stejně jako u Sokola v Lublani.