Nedávno se v Praze konalo MS ve vodním pólu mužů do dvaceti let. Podle očekávání vyhrála reprezentace Srbska. Za nejlepšího hráče srbského mužstva byl na MS vyhlášen dvacetiletý Marko Radulović, který je ale národností Chorvat. Měl největší podíl na zisku zlata. Srbským médiím vysvětloval, jak dospěl jako Chorvat do srbské reprezentace, když jako talentovaný hráč začínal v chorvatské reprezentaci.

Stalo se ale, že ho trenéři začali vynechávat, a proto začal spolupracovat se srbskými kluby vodního póla. Trenér jednoho z klubů se stal reprezentačním trenérem juniorů a nabídl mu místo v srbské reprezentaci. „Chvíli jsem se rozmýšlel a nabídku přijal. Ví se dobře, co znamená Srbsko ve vodním pólu a moje rozhodnutí bylo zatím nejlepším rozhodnutím v mém životě,“ řekl Marko Radulović. V Praze ve čtvrtfinále se utkal s chorvatskou reprezentací. Říká, že mnozí z chorvatské reprezentace mu ke zlaté medaili blahopřáli, ale mezi Chorvaty byli také ti, kteří ho ignorovali.
Marko Radulović se narodil v Rijece a další Chorvat Stefan Vujić je ze stejného města a je házenkářem. Hrál za chorvatskou házenkářskou reprezentaci a nyní hraje za Srbsko. Rovněž jemu se již stalo, že hrál proti svým bývalým spoluhráčům v chorvatské reprezentaci.
Najdeme i opačný případ, kdy Srb je součástí chorvatské reprezentace. Chorvatský svaz košíkové po neúspěchu v kvalifikaci na OH se rozhodl, že zkusí lovit talenty v americké NBA. Našel hráče Dana Johna Konchara, který zatím hraje epizodní roli v NBA, ale ukázal se jako veliký talent. Konchar má dokonce i české a maďarské kořeny a jeho otec srbské. Vzhledem k tomu, že Srbsko o hráče neprojevilo zájem, Chorvatsko jej bere s plnou náručí.
Velká směsice Chorvatů se Srby je v tenise. Legendární chorvatský tenista Goran Ivanišević byl trenérem Srba Novaka Djokoviće. Je jeden z mála, který v médiích za Djokoviće bojuje jako lev. Prohlásil: „Západu se Novak nelíbí protože je silný, má za sebou armádu příznivců a odváží se říct, co si myslí. Novak si věří a pro Západ je proto nebezpečný.“ Djokoviće hájí další Chorvat, bývalý výborný hráč a ještě lepší trenér Niki Pilić. Djoković pro změnu chválí Piliće: „Niki je mým tenisovým otcem, mým mentorem. On a jeho manželka Mija, když mi bylo 12 let vyslyšeli prosbu. Chtěl jsem trénovat v Pilićově akademii v Německu, přestože obvykle nepřijímali hráče mladší 14 let. Niki měl tehdy jednu z nejlepších evropských tenisových akademií. Mija a Niki se ke mně chovali jako k vlastnímu dítěti a to samé udělali pro mé dva mladší bratry. Naše rodina si to navždy bude pamatovat.“ Navíc Pilić trénoval srbskou daviscupovou reprezentaci, což mu mnozí Chorvaté vyčítali. Výčitka byla i opačná, od Srbů, když jejich miláček Djoković pro média prohlásil: „Přál bych Chorvatům, aby se stali fotbalovými mistry světa.“
Výjimku ze všeho co bylo popsáno je „kauza“ fotbalisty, brankáře Danijela Subašiće. Je to smutný případ člověka, který to v životě schytal jak od Chorvatů, tak i Srbů. Oba národy chtějí Subašiće mít za svého. Naposledy působil ve francouzském klubu AS Monako a proslavil se, když na MS 2018 chytil tři penalty a dostal Chorvaty do čtvrtfinále. On však trpěl. Nejdříve to odnesl, že je Srb a otec jeho budoucí manželky vyhrožoval své dceři zabitím, když si vezme Srba. Psalo se v médiích, že se Subašić stydí za to, že je Srbem v Chorvatsku a Srbové mu měli za zlé, že reprezentuje Chorvaty. Pak se stalo, že před chytáním penalt na MS v Moskvě proti Dánsku se Subašić pokřižoval, a to pravoslavným způsobem (na snímku). Opět bylo zle a Subašić zase trpěl. Chorvaté se rozčilovali, jaký je to katolík a Chorvat a Srbové naopak slavili, že konečně přiznal, jak to cítí. Představte si situaci, že kolegové z reprezentace po zisku stříbrné medaile na MS mu do ouška zpívali vojenskou nacionalistickou protisrbskou píseň „Bojna Čavoglave“ z válečně protisrbské operace Oluja. V písni se zpívá: „Čujte srpski dobrovoljci, bando četnici stići ce vas naša ruka i u Srbiji.“ Jak mu muselo být? Zřejmě dělal, že nic neslyší a nevidí!