Třetího května se již po několik let schází v Sarajevu na památných místech bojů bývalí bojovníci a dnešní politici. Bohužel každá z válečných stran na jiném místě a navíc jsou všichni hlídáni po zuby ozbrojenou policií. Na to, co se odehrálo před třiceti lety má každá ze stran rozdílný pohled. Pokusme se být objektivní a na základě pramenů popsat, co se přihodilo.

V březnu roku 1992 začíná další boj vedení bývalé Jugoslávie o zastavení rozpadu federace. Jde o krvavou válku v Bosně a Hercegovině jejíž datum trvání se oficiálně uvádí od 6.dubna 1992 do 14.prosince 1995, i když leckde se začalo válčit mnohem dříve. Již v říjnu 1991 bosenští politici po vzoru chorvatských opustili federální instituce. 25.ledna 1992 bosenský parlament rozhodl o konání referenda o samostatnosti, a to se uskutečnilo 29.února a 1.března 1992. Nezávislost byla vyhlášena dne 5. března. Prvního března byl na srbské svatbě v Sarajevu zabit otec ženicha Nikola Gardović, kterého Srbové považují za první oběť války v Bosně.
Druhý a třetí květen roku 1992 se považuje za klíčový, neboť Jugoslávská lidová armáda (JNA) se odhodlala k obsazen centra Sarajeva a budovy předsednictví bosenské republiky. Současně je na sarajevském letišti zatčen předseda bosenského předsednictva Alija Izetbegović. Útok jugoslávské armády se nezdařil a armáda vyměnila Izetbegoviće za možnost klidného odchodu z města. K tomu nedošlo a vojenská kolona byla napadena bosenskými silami. Podle srbských pramenů bylo zabito 42 vojáků JNA, kolem sedmdesáti jich bylo zraněno a přes dvě stě padlo do zajetí. Od té doby se Sarajevo stalo městem v obležení, které trvalo do 29. února 1996, což je 1429 dní a překonalo v délce obléhání Leningradu a bitvu o Stalingrad.
Sarajevo svým způsobem předznamenává nynější situaci v Mariupolu. Město nebylo nikdy přímo dobyto, vojenská převaha obléhajících byla značná, diplomatické pokusy situaci vyřešit selhávaly. Rovněž v Sarajevu existovala stejně jako nyní v Mariupolu podzemní síť pro zásobování a úkryt. Podzemí bylo hlavním způsobem přepravy potravin, humanitárních zásob a zbraní bosenské armádě. Situace obléhání Mariupolu nyní železáren Azovstal se může do určité míry podobat Sarajevu také v tom, že boj se dostává do patové situace připomínající zákopový boj první světové války. Je možná úvaha, že z nějakých zatím neznámých důvodů stejně jako v Sarajevu nebo později v syrském obleženém Allepu obléhající ruská armáda nechává určitý koridor pro zásobování lidí. V případě Sarajeva se malé jádro vojáků bosenské armády v samotném městě silně spoléhalo na obyčejné občany, kteří se chopili zbraní, aby město chránili. Ad hoc skupiny občanů-vojáků se organizovaly kolem existujících sociálních struktur a v některých případech kolem podzemních zločineckých sítí. To je vzdáleně podobné náhlému postupu v zrušení dodatku Sněmovny reprezentantů USA zakazující výcvik a předávání zbraní bojovníkům Azov. Stejně jako v Sarajevu a Bosně dochází i na Ukrajině k radikalizaci postojů obou stran konfliktu. Zatímco Sarajevo přežilo a domy nebyly tolik zdevastované jako je tomu u ukrajinských měst, v případě Mariupolu se nedaří, aby zasáhla třetí strana a skončilo inferno.
Budoucnost Mariupolu bude podobná Sarajevu. I zde na Ukrajině si běžný život vyžádá každodenní koexistenci mezi Rusy a Ukrajinci. Jisté je, že při vzpomínkách na veřejnosti budou ve městě muset asistovat ozbrojení policisté stejně jako je tomu dnes po třiceti letech v Sarajevu. Na snímku z dnešní vzpomínky: Bývalí příslušníci bosenských tzv. Zelených baretů (vpravo) a bývalí příslušníci Jugoslávské národní armády (vlevo) vzdávají poctu svým zemřelým spolubojovníkům v Sarajevu.