Neobvyklé přenechání následnictví trůnu srbského panovníka, kdy starší syn krále Petar Karadjordjević přenechal dědictví mladšímu bratrovi Filipovi bez přítomnosti otce krále a daleko v zahraničí vyvolalo řadu spekulací (viz článek https://1url.cz/3rKqH). Ke všemu se pro bělehradský list Novosti vyjádřil srbský král Aleksandar Karadjodjević. Musel se zmínit o vztazích v královské rodině.
Okolnosti jsou zajímavé také pro Čechy, neboť u všech tři synů srbského krále koluje česká krev. První manželka Aleksandra Karadjodjeviće princezna Maria da Gloria Orleans-Braganza a matka tří srbských princů má částečně české předky.

Její babička z otcovy strany byla hraběnka Alžběta Dobrzenská z Dobřenic. Ta pocházela ze staré české rodiny Dobřenských, která v roce 1744 získala titul svobodných pánů (baronů) a v roce 1906 byla povýšena do hraběcího stavu. Provdala se do portugalské šlechtické rodiny, když se jejím manželem stal princ Pedro de Alcantara z Orléans-Braganza. To je vysvětlení původu iberijského a zároveň českého princezny Marie da Glorie matky tří synů srbského krále.
Aleksandar Karadjordjević se s Marií Glorií oženil v Seville v roce 1972 (viz snímek). Syn Petar se jim narodil v roce 1980, o dva roky se narodili dvojčata Filip a Aleksandar. Roku 1984 Alexandar poznal svou pozdější ženu Řekyni, Katharinu Claire Batis a 19. února 1985 se rozvedl se svou první ženou princeznou Marií Glórií. Milutin Gavrilović jeden ze znalců srbské královské rodiny a člen královského dvora charakterizoval rodovou „manýru“ Karadjordjevićů slovy: „Neopatrně vstupovali do manželství. Ženy byly jejich slabostí, lehce se zamilovali – nemohli bez žen. Karadjodjevićové se nejčastěji neženili kvůli titulu nebo bohatství, ale z lásky. Proto jejich manželky byly skromnými ženami.“
Skutečnost majitele této vlastnosti vždy „doběhne“ a způsobí nikoli malou komplikaci v životě. Tak se stalo i v tomto případě, že se synové rozhodli k zásadnímu činu bez otce. Zřejmě nechtěli do svých plánů zasvěcovat macechu a také se vše proti pravidlům dvora neodehrálo v Srbsku, ale v dalekém Španělsku.
Král Aleksandar to těžce nese. Snažil se v médiích v rozhovoru vysvětlit, co vedlo syny k tomu, že ho nepozvali k předávání moci.
„Nerad bych se vměšoval do vztahů mých synů a Kathariny, stejně jako nemluvím o vztahu mých synů a jejich matky Marie da Glórie. Když jsme žili v Londýně Katharina se o mé syny každodenně starala. Princezna Maria da Glória čas od času byla u nás v Londýně. Dva roky jsme byly jejími hosty v Seville. Nejdůležitější bylo, aby chlapci viděli, že mezi námi i po rozvodu nejsou spory,“ říká o vztazích v rodině Aleksandar Karadjodjević.
K samotnému aktu řekl: „Nevěděl jsem o tom až doby, kdy mi Petar poslal mail s dokumenty a podpisy. Vše se odehrálo za mými zády.“ Navíc dodal: „Po tolika letech ve vyhnanství se neměl tak důležitý akt odehrát daleko od Srbska. Musím reagovat, neboť se jedná o významnou událost pro zemi a národ.“
Z jeho slov je cítit, že se mu také jedná o upevnění královské moci v Srbsku, což potvrdil svými dalšími slovy: „Ústavní a parlamentní monarchii považuji za výhodný způsob státního zřízení. Vyhovuje lidu i zemi. Také je součástí srbské tradice a dědictví naší rodiny.“ Dále připomněl, že vše závisí na rozhodnutí lidu.
Srbský král pokáral syny zejména proto, že nevyužili abdikace jednoho ze synů k připomenutí se národu. Aleksandar Karadjodjević to v rozhovoru nakonec uvedl: „Vím, jak tradice a zvyky jsou důležité pro Srby. To je důvod, proč královská rodina je musí ctít.“