Boj kolem státních poznávacích značek na automobilech Srbů žijících v Kosovu se z vnějšího pohledu může zdát malicherný. Srbové to ale vnímají nejen jako otázku své příslušnosti k mateřskému Srbsku, ale zejména v tom vidí snahu kosovských politiků postupnými malým kroky dospět k uznání samostatnosti. Zkrátka o (ne)uznání Kosova se bojuje na všech frontách a ve všech detailech.

To, že náhle kosovští Albánci ustoupili od svého požadavku na SPZ na srbských vozidlech neznamená vůbec nic. Je to pouze dočasná záležitost a jen určitý „odpočinek“ pro Srby před další nátlakem na ně. Priština ustoupila tlaku zejména zástupců USA a pak EU (o tom ještě níže), kteří dostali strach z možných násilností mezi Albánci a Srby. Ještě jsou v paměti nepokoje, které se v severním Kosovu odehrály v roce 2013. Nyní Západ musí řešit Ukrajinu a není čas na hašení dalšího konfliktu.

Josep Borrell k dohodě prohlásil, že „Srbové přestanou vydávat své SPZ s označením kosovský měst (např. KM – Kosovska Mitrovica) a kosovští Albánci nebudou pokutovat stávající srbská SPZ. Obě strany budou pokračovat v jednání o dalších krocích.“

Poslední část a věta dohody v sobě ale skrývá podle srbských představitelů ono pověstné, že „ďábel se skrývá v detailu.“

Poukázal na to prezident Aleksandar Vučić, který nepovažuje dohodu za nějaké vítězství a tvrdí: „Situace zůstává napjatá a Srbové mají již dost teroru.“ Vuči=ć vysvětlil, co je míněno dalšími kroky v jednání s EU. Týkají se totiž také srbských sankcí vůči Rusku, které mají Srbsku umožnit postup v jednáních o členství v EU. Vučić tvrdí, že za všemi ústupky není nic jiného než předpoklad, že Srbsko uzná nezávislost Kosova. Míní tím, že i kdyby Srbsko zavedlo sankce vůči Rusku, stejně bude po něm požadováno jako podmínka pro vstup do EU uznání Kosova.

V jednáních mezi Srbskem a Kosovem je zajímavá role USA. Mnohé komentáře uvádí, že kosovští představitelé ustoupili až po zásahu Američanů. Přisuzuje se velká role americkému velvyslanci pro západní Balkán Gabrielu Escobarovi, který již několikrát v minulosti uklidňoval rozpálené hlavy kosovských politiků. Američané vůbec se snaží zasahovat tam, kde cítí, že se odehrává zásadní souboj mezi Západem a Ruskem a na tomto poli upozaďují EU. USA jsou nespokojené s tím jakou vede EU politiku na západním Balkáně a považují evropské politiky za neschopné v řešení uznání Kosova. Například na rozdíl od Bruselu zásadně podporují ustanovení Společenství srbských obcí na severu Kosova. Není divu, že srbská média spekulují o tom, že to byl Escobar, kdo stojí za zrušením kosovského požadavku na pokutování srbských SPZ v Kosovu. Domnívají se, že Escobar za tímto účelem přiletěl do Bruselu.
Na závěr připomeňme, že nejdále se jednání mezi Srbskem a Kosovem dostala za vlády Donalda Trumpa, kdy v USA jednali prezident Vučić a tehdejší premiér Hashim Taci. V záři roku 2020 podepsali ve Washingtonu dohodu o vzájemné ekonomické spolupráci. V té době se začalo mluvit o takzvaném „rozhraničení“, což obsahovalo jednání o vzájemném hraničním urovnání a výměně určitých území. Tehdejší zvláštní velvyslanec Richard Grenell nedávno na to vzpomínal a řekl: „Donald Trump jim radil, aby se zaměřili především na ekonomiku a zapomněli na politiku. Pozvednete ekonomiku, dáte mladým práci a zlepšíte svůj život. Říkal jim tehdy Trump.“