Mnohá česká média citují Jiřího Hynka výkonného ředitele Asociace obranného a zbrojního průmyslu ČR, že „Evropa nemá náboje ani na třicet dní“.

Dále to vysvětluje: „V Evropě jsou jenom tři výrobci nitrocelulózy. Což je základní surovina k tomu, abyste mohli vyrábět munici. Jeden výrobce je ve Francii, a ten je momentálně mimo provoz, protože tam došlo k havárii. Jeden je v Česku, Synthesia v Pardubicích, a jeden je v Srbsku. Jiný významný výrobce nitrocelulózy v Evropě není.“ K tomu dodává, že Evropa „není připravená“ na potenciální eskalaci konfliktu s Ruskem.

To mnohé vysvětluje postavení Srbska v konfliktu na Ukrajině. Není bezvýznamný fakt, který se odehrál loňského července, kdy nad Řeckem se zřítilo ukrajinské letadlo plné srbské munice údajně určené pro Bangladéš. Po této události jsme mohli číst komentáře všeho druhu. Nikdo dodnes nevysvětlil a ani nevysvětlí skutečnost, ke které došlo. Vše zůstane na fámě o převozu nevinných cvičných školních min.

Řetězec náhod je velký: Výbuch ve Vrběticích, výbuchy v zařízeních patřících firmě Emco, bulharského zbrojařského obchodníka Gebreva nebo opět v červenci 2022 výbuch ve francouzské továrně vyrábějící podstatnou složku pro střelný prach v Bergeracu. Vše vede k tomu, že Evropa je omezená ve výrobě střelného prachu a munice vůbec. Nyní v tomto oboru v Evropě kralují Česká republika a Srbsko.

Není divu, že se srbský prezident Aleksandar Vučić účastnil zbrojního veletrhu IDEX 2023, který nyní probíhá v Abú Dhabí. Českou republiku stran munice zastupuje společnost MSM Group zastřešující několik výrobců s celou škálu moderní středorážové a velkorážové munice. Srbský prezident po příletu ze Spojených arabských emirátů zářil spokojeností, že Srbsko má co prodávat. Jednotlivosti nejmenoval, ale jak bylo uvedeno nedostatek munice bude zřejmě klíčový a srbská média píší o vývozu granátů a min. Mimochodem Vučić pronesl po příletu závažnou větu: „Čekám, že za den nebo dva a dojde k velkým změnám na bojišti Ukrajiny. Lze očekávat značné změny v další politické orientaci vůči Srbsku a to ze strany Západu i dalších sil.“ Jak uvedl takto uvažuje na podkladě včerejšího prohlášení Putina, o kterém řekl: „Znamená to eskalaci konfliktu, která ztíží pozici Srbska politicky, vojensky i jinak.“

Z toho také vyplývá opatrná a dvojatá srbská zahraniční politika. Srbsko obvykle díky orientaci svého průmyslu v době válečných konfliktů na nich vydělá značné finance. V současném konfliktu srbští novináři na podkladě video-záběrů identifikovali u ukrajinských vojáků útočné srbské pušky M-70AB2 a 60mm minomety M-57 (viz obrázek). Video ukazuje různé ukrajinské jednotky vyzbrojené zbraněmi ze zbrojovky Zastava. Nelze potvrdit, že jde přímo o dodávku ze Srbska, ale může jít o dodávky z různých balkánských zemí. Chorvatsko potvrdilo, že na Ukrajinu poslalo pěchotní zbraně a munici. Ale chorvatské pušky VHS ráže 5,56 mm nebyly pro ukrajinské síly vhodné, neboť Ukrajinci tuto munici nepoužívají. Proto byly z Chorvatska poslány srbské pušky Zastava ráže 7,62 mm. Reportér moskevského listu Komsomolska Pravda pak uvedl, že Rusové objevili na obsazených územích 60mm minometné granáty M-73 vyrobené v srbské zbrojovce Krušik ve Valjevu.

Zájem o srbské zbraně potvrdil již loni prezident Vučić: „S tím, jak válečné konflikty trvají, nacházíme kupce pro naše zbraně po celém světě.“

Zájem však není jen o lehké srbské zbraně. Nyní v Abú Dhabí vystavovalo Srbsko také samohybné haufnice „Nora-B52“ (s cenou kolem 1,5 milion evra), obrněný transportér „Lazar“ nebo také výcvikové letadlo „Lasta“ (v ceně kolem 700 tis euro).

Největší zájem je však stále o srbskou munici a Vučićova slova to potvrzují: „Veškerou munici, kterou vyrobíme můžeme během tří dnů prodat. Na každý náš granát, bombu nebo raketu stojí ve frontě deset zájemců.“

 BALKÁN A SUD PRACHU

Takto se říká Balkánu především pro boje a války, které se zde konaly. Především se to vztahovalo a vztahuje na Srbsko a Srby. Ovšem málokdo ví, že v Srbsku je největší továrna střelného prachu na Balkáně v Lučanech v jihozápadním Srbsku, která nese jméno „Milan Blagojević – Namenska“. Byla založena v roce 1949. Blagojević byl slavným jugoslávským partyzánem a účastníkem bojů ve španělské občanské válce. Tradice výroby střelného prachu a munice v Srbsku je daleko starší a datuje se do roku 1833, kdy trojice mužů v okolí Kruševca zde začala u vesnice Svatý Anděl (Sveti Andjeo) vyrábět střelný prach z dřevného uhlí, ledku a síry. Byla to první srbská „barutana“ - prachárna. Ve výrově zbraní má tradici u nás známá továrna Zastava v Kragujevci, kde se v roce 1853 začaly odlévat hlavně pro děla. Koncem devatenáctého století se z továrny stala skutečná zbrojovka, která před druhou světovou válkou zaměstnávala kolem dvanácti tisíc lidí.