Stejně jako máme u nás máj svátek lásky, stejně mají Srbové svůj svátek lásky, ale v polovině června.
To „rozkvétá“ řeka Tisa, a to již od Maďarska až po Srbsko. Uvozovky jsou proto, že nejde o skutečný květ ale pouze jeho podobu, kterou vytváří hmyz jepice dlouhochvostá (na obrázku), jejíž mnohamilionové roje zdobí hladinu řeky protékající Panonskou nížinou. Doslova se „květy“ sypou z nebe na hladinu. Jepice žije tři roky v blátě na dně Tisy a v polovině června dospělí jedinci známí svým extrémně krátkým životem se vyrojí a pospíchají, aby během pár hodin vytvořili další potomstvo. Ve svém milostném letu vytváří barevnou pro člověka nepředstavitelně podívanou, které se odjakživa říká „rozkvetlá Tisa“. Zdejší srbská legenda praví, že když řeka Tisa kvete vyplní se milostné přání každému, kdo na řece vypustí po proudu svíčku na perníkovém srdci. Lidé z okolí Tisy i odjinud s netrpělivostí v červnu očekávají zprávy, kdy se objeví první jepice nad hladinou, aby jim podívaná neunikla. Mimochodem úkaz je podle přírodovědců také symptomem, zda je řeka stále čistá.
Jednou tradicí je pozorování milostného letu jepic a druhou ve Vojvodině u Tisy je slavnost perníkových srdcí. Ta se letos v Novém Bečeji konala již po patnácté. Vznikla proto, aby Srby upozornila na svébytný přírodní fenomén, o kterém se píše ve vědeckých publikacích po celém světě. Druhá tradice perníkových srdcí je nám blízká a podobná naší tradici. Při slavnosti „Kvetoucí Tisy“ se v Novém Bečeji představovaly různé podoby perníkových srdcí, ale také zde byl festival básníků a představovaly se různé kapely a zpěváci.
Mimochodem tvorba perníkových srdcí je rozprostřena po celé Evropě, jen Srbsku je tradice se svíčkou posílané na srdci s milostným přáním. Tradice výroby perníkových srdcí jako nehmotné bohatství Země byla ze strany UNESCO připsána v roce 2010 Chorvatsku.