V osmdesátých letech minulého století jsem bydlel v Paříži v jedné mansardě poblíž Place de Clichy. Co mě překvapilo, že zde byl „turecký záchod“. Nebylo to pro mě z Balkánu nic nového neprozkoumaného. Spíše mě v současnosti překvapilo, že v zemích bývalé Jugoslávie se rozvinula široká diskuze, zda není lepší opět zavádět „turecký záchod“. Ostatně se s ním ještě zde setkáte a lze jej běžně v prodejnách koupit.
Před několika dny slavná slovinská šachová mistryně Laura Unuková na svém instagramu mimo jiné k fotografii tohoto záchodu napsala, že je ráda, že se vrátila z Albánie a Srbska, kde přežila několikrát virovou infekci, „ale nejhorší ze všeho bylo WC na bělehradském autobusovém nádraží. Dosud nemám představu, jak se vlastně používá. (viz fotografie)“
Zabrousíme-li do „záchodové“ historie zjistíme, že vůbec nejdříve se používaly latríny, a to ještě ve starém Egyptě. „Turecký záchod“ známý také v zahraničí pod názvy „Alaturka Toilet“ nebo anglicky „Squat toilet“ se šířil na Blízkém východě a v Evropě s islámem, a to zejména v desátém století ale i později za Otomanské říše. Jak v jedné z učených statí Kemala Kocailiho a Mehmmeta Herseka se píše: „Bylo to důrazem islámu na čistotu a soukromí. Mělo to velký účinek při rozvoji kultury toalet. Na rozdíl od sedících systém záchodů v západní kultuře je v islámu běžný systém ´dřepnout si´.“ K tomu však autoři dodávají: „Existují studie, které dokazují, že používání toalet ´alaturka´ je zdravější z hlediska fyziologie člověka a fungování vyprazdňování. Na druhou stranu, toaleta ve stylu záchodové mísy byla přijata jako jeden z ukazatelů moderního života.“ Nebudeme dlouze rozebírat další praktiky, zejména v Turecku, jako je používání vody místo toaletního papíru, který zde slouží spíše k usušení používané k očistě levé ruky. Opět jde o působení islámu v tom, že místo toaletního papíru čištění vodou slouží jako ochranná bariéra proti potenciálnímu přenosu onemocnění. Proto u starších domů jsou používány pouze úzké odpadní trubky pro vodu a vedle mísy se nachází odpadní koše pro papír. Toto upozornění a informaci si můžete přečíst u tureckých bedekrů.
Západní styl života vedl postupně balkánské země k tomu, že na místo, jak zde srbsky a chorvatsky říkají „čučavac“, byly zaváděny záchody západního ražení. Upozorněme na další skutečnost, že jde vpravdě jen o západní wc, neboť „Squat toilets“ se běžné používají také v některých afrických zemích a zejména v asijských. Vzpomeňme si na problémy při olympijských hrách v Číně, kdy musely podle západního vzoru se zde záchody předělávaly. Totéž platí pro Japonsko („washiki”) a další asijské země, kde se přebírala západní kultura.
Vrátíme-li se na Balkán do zemí bývalé Jugoslávie a poznámce o diskuzi o typu toalet, znovu ji způsobily vědecké studie o gastrointestinálních problémech související s vyprazdňováním. Co vědci píší: „Především, ostych stranou, tady jde o život! Během vyprazdňování je navíc lepší dřepět (tedy být v takové poloze, jakou znali už naši dávní předci z lesů). Při klasickém sezení na záchodě totiž střevům moc nepomáháme. Tlačíme se totiž proti ostatním svalům v těle a to celý proces zpomaluje… Dřepící lidé mají tlusté střevo narovnané a uvolněné.“ Jednoduše řečeno není to úhel 90 stupňů, jak jsme zvyklí sedět, ale dřep s pod úhlem 35 stupňů. Přečteme-li si nové vědecké studie, nebudeme věřit svým očím, co čteme. Mimo výše uvedených zkoumání postavení svalů a tlustého střeva je zde také řečeno: „Může být pro nás překvapivé, ale východní záchody jsou hygieničtější než západní. Lepší je jít na východní veřejné WC. Nedochází k přímému kontaktu vašeho těla s toaletou a riziko UTI (močových a infekce traktu) je menší.“
Na závěr úvaha. Stačí možná si dát před toaletu než si na ni sednete stoličku a opřít o ni chodidla. Získáte vědci doporučovaný úhel sedu, podobný dřepu.