„Nenávist, rozdělení společnosti v politické kampani – to vše vyplývá ze slovníku používaného srbským prezidentem Aleksandrem Vučićem. Jeho slova se přelévají z médií do sněmovny, do ulic srbských měst, do všech vrstev zdejší společnosti a do vztahů mezi lidmi. Má to vliv na společenské klima.“

Tak nějak popisují a uvádí svůj objev, kdo za vším stojí, některá srbská média (nova.rs, direktno.rs a další). Kdo je figurou skrývající se za prezidentem a tvořící jeho politický styl? Podle všeho je jím ve světě známý izraelský politolog a poradce mnoha politiků nejen na Balkáně - Asaf Eisin. Jde o zkušeného poradce a například stratéga volební kampaně Herzogovy sionistické unie. Také se vyskytoval jako mluvčí izraelského obranného průmyslu (IMI). Jeho rukopis je rozpoznatelný podle negativistických agresivních kampaní a veřejného vystupování nejen proti politickým protivníkům, ale také často napadá justici nebo zahraniční „spolupracovníky“ jako je Soros. Oblíbeným cílem výpadů jsou rovněž nezávislí novináři. Srbská opozice píše o tom, že Asaf Eisin rozjel boj proti největšímu srbskému opozičnímu politikovi bývalému starostovi Bělehradu Draganu Djilasovi předsedovi Strany pravdy a svobody. Měl v tom mít podle opozičních médií prsty další izraelský expert Shuki Shapiro, který údajně organizoval a financoval kampaň na sociálních sítích s doporučením na fyzickou likvidaci Djilase.

Izraelští političtí experti Asaf Eisin a Shuki Shapiro nejsou jediní, kteří patří do celé skupiny - školy politického poradenství založeného a vedeného Talem Silbersteinem.
Web izraelského internetového deníku Times of Israel popisuje, jak se letos na jaře do předvolební kampaně v Albánii zapojilo až osm izraelských politických konzultantů. Mezi přední z nich patřil Jonatan Urich, mluvčí Likudu, blízký poradce bývalého premiéra a kamarád Benjamina Netanjahua. Izraelský web k tomu píše: „Kontingent izraelských politických agentů importoval do Albánie kampaň v izraelském stylu, včetně strategií pro podporu zapojení voličů. Používá sociální média a cílení na publikum – to vše bez znalosti místního jazyka.“ K tomu autor článku dodává, že podobně izraelští experti působili v dalších východoevropských zemích, včetně Srbska, Ukrajiny, Kosova a Rumunska. „Je to podobné americkým politickým poradcům, kteří pro změnu pravidelně umisťují své otisky v izraelských volbách,“ píše Times of Israel.
V albánských volbách zvítězil Edi Rama, kterému pomáhal vedoucí expertů Tal Silberstein a s ním již vzpomínaný Asaf Eisin.
Izraelští experti jsou považováni za mistry politických kampaní na sociálních sítích se specializovaným know-how pro používání technologií k podpoře hlasování, organizování databází a koordinaci zasílání zpráv. V Evropě mají Izraelci auru kouzelníků v digitálních kampaních. Tito stratégové někdy pracují v jedné zemi proti sobě a v jiné zemi jsou partneři a spolupracují.
Zajímavé je vysvětlení důvodů působení izraelských expertů v jihovýchodní Evropě. Výzkumné centrum Al Sharq, jehož zakladatelem je Wadah Khanfar bývalý generální ředitel Al Jazeery k tomu uvádí: „Existují dva zásadní důvody pro rozšíření zájmu a vlivu Izraele v jihovýchodní Evropě. Za prvé, řada zemí EU vidí Izrael jako okupační mocnost, která není ochotná zastavit výstavbu židovských osad a uvolnit cestu palestinské státnosti. Proto musí Izrael takový postoj oslabit a jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je hledat spojenectví mezi bývalými komunistickými členskými státy EU, které sympatizují s Izraelem, jako je Maďarsko, Česká republika, Bulharsko a stále častěji Chorvatsko. Druhým důvodem je izraelsko-palestinský konflikt, který nabývá na diplomatickém významu. Izrael potřebuje rozšířit svůj geopolitický a ekonomický vliv v zahraničí přes Balkán a následně do Evropy. Izrael chce tím také rozšířit svou periferní doktrínu a získat přátele za hranicemi Středozemí a to na Východě.“ K Srbsku výzkumné centrum Al Sharq dodává: „Srbsko ze všech zemí v regionu nejvíce pracuje na přilákání izraelských politiků a investorů. Izraelci v Srbsku od roku 2000 investovali téměř 2 miliardy dolarů, většinou do IT a bezpečnostního sektoru.“ Nakonec je zde připomínka jedné skutečnosti: „Balkán a Blízký východ jsou dvě vzájemně propojené geopolitické jednotky. Je zřejmé, že mezi těmito dvěma regiony existuje geopolitická a bezpečnostní souhra.“