Psal se rok 2016 a 21. září při slavnostním ceremoniálu v České národní budově v New Yorku v Dvořákově síni přijímá prezident Miloš Zeman od Thomase S. Cranea bustu Tomáše G. Masaryka vytvořenou sochařem Ivanem Meštrovićem. Je to symbolické, neboť Crane je vnukem amerického mecenáše a obchodníka Charlese Cranea, který ještě více sblížil Masaryka s Meštrovićem. Byl to on, kdo objednal vytvoření prezidentovy busty a pro umělce a politika to byla příležitost si vyměnit názory.

Jestliže jsme na těchto stránkách psali, že slovinský architekt Plečnik s Masarykem mnoho nenamluvil (spíše mluvil s jeho dcerou viz web Balkánské zápisky - https://1url.cz/4K9cX), tak mezi československým prezidentem a sochařem Meštrovićem probíhaly dlouhé diskuze a hovory. Jeden o druhém také psali a mnohé z toho je zajímavé i pro dnešek.
Praha před rokem 1918 byla destinací pro mnohé chorvatské umělce a zůstala jí i po první světové válce. Významnou osobností byl Vlaho Bukovac, který učil na zdejší Akademii výtvarných umění, ale za povšimnutí stojí další umělci, kteří se učili v Praze, jako Petar Pallavicini (1887-1958), Robert Jeana Ivanović (1889-1968) nebo Frano Kršinić (1897-1982). K nim patřil a mezi nimi vynikal „jugoslávský Rodin“ Ivan Meštrović. V roce 1903 vystavoval se Spolkem výtvarných umělců Mánes v Praze. Byla to první z mnoha jeho pražských výstav. Od té doby se stal také velkým kamarádem známého českého umělce Bohumila Kafky, kterého Meštrović v komisi doporučil jako autora sochy Jana Žižky na Vítkově. Slavný záhřebský pomník Studna života (1910) odlila česká firma B. T. Srpka z Brandýsa nad Labem. Ivan Meštrović vytvořil bustu české volnomyšlenkářské futuristické malířky Růženy Zátkové, která má být umístěna v Národní galerii. Pro česko - chorvatské vztahy je ale nejvýznamnější busta prezidenta Tomáše G. Masaryka, kterou Meštrović vytvořil pro rodinu zmíněného amerického obchodníka Cranea.
Ivan Meštrović se s Masarykem znal z dřívějška, když se poprvé setkali za války v Římě. Jejich kamarádství se projevilo, když Masaryk pomohl Plečnikovi získat v roce 1918, jako jednomu z prvních, československý pas, na který mohl vycestovat do Záhřebu. Jejich vztah se projevoval vzájemnou náklonností, když Masaryk psal velmi laskavě o Meštrovićovi ve svých memoárech,a v roce 1926 mu udělil Řád bílého lva. Meštrović byl pozván do poroty soutěže na národní památník na Vítkově a v roce 1933, měl v Praze ke svým 50. narozeninám velkou retrospektivní výstavu. Meštrović „na oplátku“ v Lánech portrétoval prezidenta Masaryka a jeho dceru Alici. Oba přátelé měli na sebe hodně času k diskuzi při vytváření již zmíněné busty, jejíž tvorba trvala devět dní. Ostatně o tom lze nalézt mnohé v pamětech Meštroviće, který píše, že tématem rozhovorů byla zejména situace v jihoslovanském království. Podle sochaře měl Masaryk být velmi kritický, ale nechtěl se vměšovat do záležitostí druhého státu. Vyprávěl o tom, že by preferoval spíše federativní uspořádání, neboť podle něj jen tak lze zajistit práva a svobodu jednotlivých národností ve společném politickém uskupení. Byl proti represivnímu způsobu vládnutí krále Aleksandra Karađorđeviće. Mimochodem Meštrovićová socha Mojžíše, která se nachází v Národní galerii v Praze je darem od srbského krále Masarykovi k jeho osmdesátinám.
Když prezident Masaryk zemřel jeho přítel Ivan Meštrović prohlásil: „Bez vojenské akademie, bez diplomatické školy vytvořil první národnostní stát, který je svobodný, spravedlivý a lidský. Meč se zlomí, svaly povolí, ale jen země a pluh zůstávají.“