Slovinský premiér Janša včera hovořil ve slovinské televizi o návštěvě čtyř státníků České republiky, Slovinska a Polska v Kyjevě. Tvrdil, že Rusové nemají vůbec šanci na vítězství. Stejně jako český premiér Fiala také Janša mluvil o symbolickém významu návštěvy a to potom, kdy Kyjev opustili diplomaté a zahraniční organizace. „Pro Ukrajince byla návštěva znamením, že nejsou odepsaní, že nejde pouze o podporu na dálku a že jim někdo věří, že se ubrání a zvítězí,“ řekl Janez Janša v televizi.

Návštěva vznikla na jeho popud, kdy v telefonickém rozhovoru s ukrajinským premiérem Denysem Šmyhalem mu slíbil, že ho přijede osobně navštívit. Iniciativa Janeze Janši vyplývá také z toho, že celá situace mu připomíná dobu před jednatřiceti lety. Tehdy se slovinská Teritoriální obrana v červnu roku 1991 postavila proti Jugoslávská národní armádě (JNA). „Co se týče ideologie, morálky, připravenosti obětovat svůj život vše je to u Ukrajinců podobné. Tenkrát bylo napadnuto Slovinsko. Příkladem jsou v Ukrajině zajatí ruští vojáci. Ti věří, že šli do konfliktu s NATO a nikoli s bratrským národem,“ řekl slovinský premiér. Při vzpomínce na Slovinsko před jednatřiceti lety Janša podtrhl jednotu ukrajinské vlády a politiků, která tehdy Slovincům do určité míry chyběla.
Janez Janša společně s tehdejším ministrem vnitra Igorem Bavčarem (oba na snímku – Janša vpravo) mají zásluhu na provedení celé vojenské operace osamostatnění Slovinska. Janša byl slovinským ministrem obrany a velel silám Teritoriální obrany. Janša v předtuše událostí ještě na jaře s Bavčarem vytvořili koordinační skupinu s nejvyšším politickým vedením. Dosáhli spolupráce politiků, armády, policie, civilní obrany a informování médií. Slovinsko tak bylo připraveno na vojenský konflikt, když JNA se nedařilo slovinskou Teritoriální obranu odzbrojit. Navíc Slovinci zintenzivnili své diplomatické aktivity po celém světě. Generál jugoslávské armády Andrija Rašeta přijel do Lublaně k jednání a dal Slovincům ultimátum. Ale stále více vojáků jugoslávské armády se vzdávalo slovinským ozbrojeným silám a Slovinci sloužící v JNA dezertovali. Slovinský parlament podpořil obranné aktivity a trval na zásadních rozhodnutích o nezávislosti. Janša přímo vedl národní koordinaci a činil všechna nejdůležitější rozhodnutí týkající se obrany Slovinska. Podobnost s ukrajinskou situací, kterou rád nyní připomíná, dokumentují fakta, že se ukázalo, že Jugoslávská lidová armáda nebyla připravena na skutečný odpor slovinských obranných sil, na výbornou koordinaci obrany, na slovinskou převahu v domácím prostředí a na výjimečnou motivaci Slovinců. Vzhledem k impotenci na zemi bylo velmi rychle dohodnuto příměří a bylo požadováno zastavení palby. Slovinskou stranu nejvíce znepokojovala hrozba všeobecného leteckého útoku Jugoslávské lidové armády. K tomu však nedošlo, neboť v té době válku, smrt vojáků a zejména civilistů si nikdo nepřál.