11. listopad je ve světě ctěn jako Den válečných veteránů a konce první světové války. Toho dne v roce 1914 ve vlaku u severofrancouzského města Compiègne v 11 hodin podepsal francouzský maršál Ferdinand Foch a německý zástupce Matthias Erzberger příměří mezi Spojenci a Německem. Symbolem se staly květy vlčího máku, neboť se vypráví, že na polích ve Flandrech, kde padly miliony vojáků, začal jako první rašit vlčí mák. Srbové si v ten den dávají do klopy fialový květ vzácné Natalie ramondy.
Zatímco báseň Na flanderských polích kanadského lékaře podplukovníka Johna McCrae vyjadřuje smutek nad smrtí spolubojovníků (začíná slovy: Na flanderských polích vlčí máky kvetou, tam mezi kříži, řada za řadou.) tak pro Srby je zásadní smutná vzpomínka na Albánskou golgotu, kterou dodnes symbolizuje vyznamenání Natalie ramondy. Je to vzpomínka na bitvu, která je označována jako druhá bitva na Kosovském poli, kdy bulharská armáda Srbům zahradila ústup u Kumanova a Skopje na jih do Řecka. Srbské vojsko se tak ocitlo v bezvýchodné situaci na území Kosova a Metohie a nezbylo mu než se v zimě 1915 dostat do bezpečí přes Černou Horu a albánské hory k Jadranu. Tato cesta je nazývána Albánskou golgotou, neboť cesty byly sněhem zaváté, teplota dosahovala až minus 25 stupňů a navíc vojáky přepadávaly albánské loupežné hordy. Odhaduje se, že desítky tisíc vojáků na zranění a útrapy v albánských horách zemřelo. Přesto se podařilo se 150tisícovou armádu Srbů dopravit do Řecka, Itálie a Severní Afriky. Srbští bojovníci se připojili následně ke spojeneckým jednotkám a účastnili se památeční bitvy na Soluňské frontě v červnu 1916, kde se vedly boje až do konce války.
Srbů za první světové války padlo až milion tři sta tisíc, což představovalo tehdy třetinu národa a šedesát procent mužské populace.
SRBSKÝ A ČESKÝ EXPERIMENT OBĚTOVÁNÍ SE V ZÁJMU SVÝCH SOUSEDŮ
Den veteránů a konec tzv. Velké války je dnes v Srbsku brán jako vzpomínka na experiment podobný našim národům Čechům a Slovákům. Srbové s první světovou válkou si vzpomínají Nišskou deklaraci z prosince roku 1914, ve které srbská vláda formulovala svůj cíl ve válce. Cílem bylo osvobození a sjednocení nesvobodných slovanských balkánských národů a vytvoření společného státu Srbů, Chorvatů a Slovinců. Stejně jako byl pro Čechy zásadní boj legionářů a Washingtonská deklarace z října roku 1918, tak pro vznik Království Srbů, Chorvatů a Slovinců bylo mimo boje proti ústředním mocnostem veledůležitý tzv. „Prvo decembarski akt“ z roku 1918. Tomu předcházelo odsouhlasení v jednotlivých parlamentech Chorvatska, Slovinska a Srbska o sjednocení Vojvodiny a Černé Hory se Srbskem. Stejně tak došlo k dohodě jednotlivých menších národností v Banátu, Bačce a Baranji o sjednocení.
Srbové uvádí, že se v roce 1915 vzdali tajné Londýnské dohody, která vymezovala vznik srbského státu s 300kilometrovým pobřežím Jadranu a zahrnovala by nejen Dalmácii, ale také Bosnu a Hercegovinu. Chorvatsko dohodou bylo omezeno pouze na území kolem Záhřebu, Liky a část pobřeží u Rijeky. Srbové se ale drželi svého cíle daného v Nišské deklaraci a často dnes podtrhují, že se vzdali Londýnské dohody ve prospěch svých sousedů, kteří se později stali jejich nepřáteli. Zatímco Československo 31. prosince 1992 dokončilo svůj rozpad, tak Jugoslávie po více jak 73 letech se začala ve válkách krvavě rozpadat.
(Na obrázku je vyhlášené Království Srbska, Chorvatska a Slovinska, v rohu je mapa Londýnské smlouvy zobrazující barevnými odstíny Srbsko, zeleně Itálie a bíle Chorvatsko)