Níže uvádíme podstatnou část článku britské agentury Reuters o Kosovu, která bývá obvykle přebírána všemi mainstreamovými médii ve světě.

Tato verze představuje v podstatě oficiální stanovisko Západu ke Kosovu (např. „partyzánské povstání Albánců“, čímž je myšlena UCK nebo absence v textu o neuznání Kosova ze strany pěti zemí EU), proto je zde pro orientaci v problematice uvedena. Na závěr je citace z článku na webu „Politico“ kosovského velvyslance v Bruselu Agrona Bajramiho, dřívějšího novináře kosovského listu Koha Ditore. Jde o hrubý překlad z angličtiny.
Nezávislost Kosova většinou etnických Albánců byla prohlášena 17. února 2008, deset let po partyzánském povstání proti represivní srbské nadvládě, a uznává ji více než 100 zemí.
Srbsko však stále formálně považuje Kosovo za součást svého území a popírá domněnky, že rozdmýchává spory v hranicích svého souseda. Bělehrad obviňuje Prištinu z pošlapávání práv menšinových Srbů.
Etničtí Srbové tvoří 5 % z 1,8 milionu obyvatel Kosova a Albánců je asi 90 %. Srbové na severu Kosova vyjadřují svůj odmítavý postoj tím, že odmítají platit státním podnikům za energii, kterou spotřebovávají, a často útočí na policii, která se je snaží zatknout.
Srbové v Kosovu usilují o vytvoření sdružení většinově srbských obcí fungujících se značnou autonomií. Priština to odmítá jako recept na ministát v Kosovu, který by zemi fakticky rozděloval podle etnických linií. Srbsko a Kosovo dosáhly v této a dalších otázkách malého pokroku od doby, kdy se v roce 2013 zavázaly k dialogu sponzorovanému EU zaměřenému na normalizaci vazeb, což je požadavek členství v EU v obou případech.
Vyslanci USA a EU naléhají na Srbsko a Kosovo, aby schválily plán předložený v polovině roku 2022, podle kterého by Bělehrad přestal lobbovat proti uznání Kosova v mezinárodních organizacích včetně OSN. Kosovo by se zavázalo vytvořit „Sdružení obcí“ se srbskou většinou. A obě strany si navzájem otevřou zastoupení v hlavním městě, aby pomohly vyřešit nevyřešené spory.
Zdá se, že srbský prezident je připraven plán schválit a varuje vzpurné nacionalisty v parlamentu, že jinak bude muset Srbsko čelit zničující izolaci ze strany Evropy. Kosovský premiér přislíbil souhlas s výhradami a označil to za „pevnou platformu“ pro další jednání o krocích, jako jsou „mezinárodní záruky“ – navrhování možných podmínek pro místní srbskou samosprávu.
Oblast severního Kosova, kde Srbové tvoří většinu, je důležitým způsobem potenciálním rozšířením Srbska. Místní správa a státní zaměstnanci, učitelé, lékaři a velké infrastrukturní projekty jsou placení Bělehradem. Místní Srbové se obávají, že jakmile budou plně integrováni do Kosova, mohli by přijít o výhody, jako je bezplatná srbská veřejná zdravotní péče, a byli by nuceni využívat kosovský soukromý systém zdravotní péče. Obávají se také, že penze by byly nižší, protože průměrný měsíční důchod v Kosovu má hodnotu 100 eur (106,70 dolaru) ve srovnání s 270 eury v Srbsku.

Úvod článku kosovského velvyslance v EU Agrona Bajramiho pod názvem „Nezávislé Kosovo je úspěšný příběh. Nyní potřebujeme evropský epilog“
„V březnu 1999 musela mezinárodní koalice vojensky zasáhnout proti srbské válečné mašinérii, aby zastavila genocidu proti albánskému obyvatelstvu Kosova. Poté, co Srbsko kapitulovalo a stáhlo se, zanechalo za sebou stovky masových hrobů, zabito přes 10 000 civilistů, tisíce žen bylo systematicky znásilňováno, polovina domů zničena a více než polovina obyvatelstva vyhnána.
Rekonstrukce země a životů lidí byla skličujícím úkolem, o to je pokrok Kosova ještě působivějším. Kdo chce uvěřit jen svým očím, měl by Kosovo navštívit — je to přece jen tři hodiny letu z Bruselu. Dnes je Kosovo k nepoznání pro každého, kdo tam byl po válce. A nyní potřebujeme jen evropský epilog.
To znamená, že Kosovo se nejen stalo vedoucí demokracií v regionu, ale také se proměnilo v euroatlantickou zemi. Samozřejmě je to třeba chápat šířeji, neboť ne vše je až tak progresivní, jak by si člověk přál. Není vše růžové.
Rozvoj nezávislosti a státnosti je velmi komplikovaná záležitost a zajištění místa Kosova v mezinárodním společenství je náročným úkolem. V současnosti uznává nezávislost Kosova asi 60 procent členů OSN. Ale některé, pět členských zemí EU, se pro to ještě musí rozhodnout. Srbsko, ale sabotuje naši státnost s aktivní podporou Ruska.“

Místo komentáře
Výše jednostranné vyjádření a níže uvedené prohlášení albánského premiéra Ediho Ramy naznačuje, kam vše směřuje a co je cílem. Zůstává však otázkou role a budoucnost Albánců na jihu Srbska, jejich přítomnost v dalších západobalkánských zemích jako jsou Severní Makedonie, Černá Hora a Řecko. Hrozí vznik takzvané Velké Albánie?
Albánský premiér Edi Rama před několika hodina měl rozhovor v soukromé albánské TV Klan. Zde mimo jiné uvedl: „Cíl je stejný, ale cesty jsou jiné. Liším se od Albina Kurtiho, pokud jde o vztahy se Srbskem. Myslím si, že moje cesta je kratší a že mám pravdu. Ale je na Kurtim, aby se rozhodl, co by mělo Kosovo udělat… Mám vlastní představy a vlastní přístup, cíl je ale stejný. Myslím si, že Srbsko musí uznat Kosovo a omluvit se za všechny válečné zločiny spáchané na lidu Kosova a na konci tohoto procesu by se měli Albánci sjednotit… Albin samozřejmě chce to samé, ale já přemýšlím jinak.“