V Jeruzalému se každoročně očekává v Chrámu Božího hrobu očekává na pravoslavné Velikonoce příliv velkého počtu věřících ze všech koutů světa. Do chrámu se v sobotu snaží dostat co největší počet věřících. Uvádí se až deset tisíc! Izraelské úřady z bezpečnostních důvodů letos omezili počet věřících na osmnáct set.

Důvodem má být zvýšené izraelsko-palestinské napětí a chránění stavby památečného chrámu. V pásmu Gazy mezi jeho 2 miliony obyvatel žije asi 1000 křesťanů. Většina z nich jsou řečtí ortodoxní. Církevní představitelé (Řecký ortodoxní patriarchát, Kustodie Svaté země a Arménský patriarchát) prohlásili, že nařízení nebudou respektovat a podle nich jde o dlouhotrvající snahu Izraele omezovat práva a svobodu místních křesťanských obyvatel. Proto se očekává v Jeruzalému velice napjatá atmosféra. Obvykle do Jeruzalému na Bílou sobotu přijíždí tisíce Srbů, Černohorců a Severomakedonců. Jeden z věřících pro Arab News uvedl: „Zákaz návštěvy chrámu Božího hrobu během Velikonoc znamená zrušení Velikonoc a zrušení pouti pravoslavných křesťanů, neboť hlavní svátek vzkříšení se odehrává v Jeruzalémě.“ Palestinští představitelé vyzvali „křesťanské poutníky, aby šli do kostela Božího hrobu a účastnili se oslav na Bílou sobotu.“

VÝZNAM CHRÁMU BOŽÍHO HROBU A SVATÝ OHEŇ, KTERÝ NEPÁLÍ
V den mezi ukřižováním a vzkříšením byl na Bílou sobotu na Zemi seslán Blahodárný oheň. V ten den bylo lidstvo bez Boha. Tělo Boží bylo pochováno v jeskyni na místě Golgoty. Hrob je zakryt malou svatyní – edikulou s dvěma místnostmi, kde v jedné je oltář s kouskem kamene, kterým byl zavalen Kristův hrob. Svatyně se nachází uprostřed chrámové kaple. Mnich pouští dovnitř návštěvníky jen omezeně. Chrám dnes spravují tři křesťanské církve – řecká pravoslavná, římsko-katolická a arménská apoštolská – a působí v něm ještě tři další: koptská, etiopská pravoslavná a syrská pravoslavná.
Večer na Velký pátek jsou v chrámu zhasnuta veškerá světla včetně kadidla. Zapečetěna je kaple Ukřižování. Od časného rána na Bílou sobotu se v Jeruzalému ve Starém Městě schází pravoslavní věřící, míří k chrámu Božího hrobu. Do chrámu se jich natlačí kolem deseti tisíc a ostatní stojí před chámem a v přilehlých ulicích. Kolem druhé hodiny odpoledne vede jeruzalémský patriarcha následován arménským arcibiskupem procesí ke kapli v chrámu Božího hrobu. Pronáší modlitby a obchází Boží hrob, kde ze sebe snímá liturgické roucho. V rukách drží třicet tři svící podle věku Spasitele a vstupuje k samotnému hrobu. Ještě předtím je prohlédnut izraelskými Židy, zda nemá u sebe technické prostředky k rozdělání ohně. Věřící očekávají zázrak, který nastane z rozžehnutím světla v kapli a zpívají Kyrie eleison, Bože smiluj se. Patriarcha čeká až se od kadidla zapálí svíce, což trvá někdy poměrně dlouho. Vychází, rozezní se zvony a věřící si od patriarchy zapalují svíce. Během několika minut se chrám rozzáří světlem svíček a ohněm, který nepálí. Všichni cítí přítomnost Spasitele. Řada věřících se ohně dotýká a přikládá k němu tvář.
K zázraku údajně dochází již od 4. století, kdy byla v roce 336 dokončena stavba posvátného místa a chrám Božího hrobu začal sloužit jako poutní místo křesťanského světa. Na Bílou sobotu roku 1579, kdy byla Svatá země okupována Osmanskou říší, turečtí vojáci zabránili řeckému pravoslavnému patriarchovi Sofroniovi IV. a pravoslavným věřícím vstoupit do chrámu za účelem obvyklého obřadu Svatého ohně. I přes noc stál patriarcha spolu s věřícími před zavřeným vchodem do chrámu, když v tom do jednoho ze tří sloupů u vchodu udeřil blesk a z nitra sloupu vyskočil Svatý oheň. Patriarcha zapálil svíčku, kterou držel v ruce a předal Svatý oheň všem lidem, kteří v davu před chrámem stáli. Ohromené turecké stráže pak otevřely dveře kostela a patriarcha spolu s radujícími se věřícími vešli k Božímu hrobu.
Události jsou zaznamenány v tzv. proskynetariích (proskynesis) pravoslavných poutních průvodcích po Svaté zemi, které se objevily v polovině 17. století a vzkvétaly během 18. století.