Jak prezident Aleksandar Vučić, tak premiér Kosova Aljbin Kurti rozehrávají nebezpečnou hru. Místo jednání je to taktika konfrontace, jak z jedné tak z druhé strany. Těmto okolnostem nahrává mezinárodní situace.

Z tohoto hlediska není dobře, jestliže se budeme stavět tak, že jedna strana konfliktu je černá a druhá bílá. Stačila kardinální chyba, že Česká republika v minulosti nerespektovala teritoriální svrchovanost Srbska a přidala se k zemím, které se zasloužily za situaci, které jsme nyní svědky. Nelze nevzpomenout blízkost určité dohody mezi Kosovem a Srbskem při jednání ve Washingtonu v době prezidentství Donalda Trumpa. Bohužel situace ve světě je v současnoti taková, že se Kosovo a Srbsko staly další „kartou“ ve velmocenském boji. Lze se jen ptát, zda prezident Joe Biden, jako člověk dříve působící na Balkáně nemá na současné situaci lví podíl (viz citace z amerického webu The Intercept (https://1url.cz/7utC4): „Joe Biden patřil mezi nejagresivnější ze všech amerických politiků, kteří se zasazovali o to, aby USA na jugoslávskou občanskou válku reagovaly vojensky. Biden opakovaně vyzýval k použití síly, zrušení zbrojních embarg, náletů a rozmístění amerických jednotek k útoku na bosenskosrbské síly.“)
O velmocenské hře svědčí dnešní zpráva, která není ničím novým a objevuje v ruských médií po několikáté, když uvádí, že USA chtějí v Srbsku podnítit barevnou revoluci. Těžko soudit, zda jde o ruský manévr ve vzpomenuté hře velmocí nebo skutečně něco takového hrozí. Oboje je pravděpodobné. Jisté je, že k tomu napomáhá konfrontační taktika ze srbské i kosovské strany. Ptejme se „cui bono“, abychom se aspoň přiblížili trochu pravdě.
Ruská agentura Ria Novosti (https://1url.cz/TutCd) cituje ruského experta Alexandra Bartoše z vojenské akademie: „USA s pomocí mezinárodního kontingentu sil NATO cvičí v Kosovu kosovské Albánce jako sílu pro válku proti Srbsku, aby zde podnítily barevnou revoluci. To konečně vyvolalo protest srbského obyvatelstva v Kosovu, což dostalo tamní situaci na pokraj válečného konfliktu.“ Na to ruský expert navazuje, že proto prezident Vučić zareagoval uvedením bojové pohotovosti srbské armády s jejím rozmístěním na hranicích s Kosovem. Vše považuje Alexandr Bartoš za výsledek politiky Západu z devadesátých let, bombardování Jugoslávie a vytvoření jednotek KFOR v Kosovu.
S podobnou zprávou již letos v polovině dubna přišel pro ruský list Pravda politolog Ivan Mezjucho, který psal o tom, že USA se snaží donutit Srbsko k připojení k tažení proti Rusku, a když se toto nezdaří, existuje v Srbsku podle něj dostatek různých mimovládních organizací, které mohou v kterýkoli okamžik vyvolat v Srbsku kritickou situaci.
Podobné zprávy psala ruská i srbská média s určitou pravidelnost již v minulosti a naposledy to bylo také v polovině května, kdy Vučić v jednom ze svých častých projevů prohlásil, že má „zprávu od sesterských služeb z Východu, které ho informovaly o pokusu barevné revoluce.“
O chuti prezidenta Joe Bidena angažovat se v Evropě nemusí být Rusové daleko od pravdy za předpokladu, že nezměnil své dřívější názory z devadesátých let minulého století, kdy například jako demokratický senátor v roce 1993 kritizoval jako jeden z mála prezidenta Clintona a prohlašoval: „Vidím zásadní zájem USA. Říká se tomu stabilita Evropy. To je ten zásadní zájem!“ Co ho k tomu hnalo je podle něj to, o co mohou USA přijít, což dodává: „Veřejné mínění a americké fondy v hodnotě sta miliard dolarů.“ Biden je válečník každým coulem, což potvrzují jeho další slova, která cituje The Intercept, když v roce 1994 kritizoval OSN za zavedení toho, co nazval „idiotská pravidla zapojení“, která zpomalila tempo náletů NATO v Bosně. Biden tehdy řekl: „Věřím, že bychom měli používat nálety mnohem agresivněji.“