O existenci, tradici juliánského kalendáře zavedeného císařem Juliusem Caesarem se všeobecně ví a řada zemí dodnes ctí a slaví 14. leden jako příchod juliánského Nového roku.

V Srbsku má oslava tohoto dne zvláštní politický význam. Gregoriánský Nový rok se zde začal slavit od roku 1919 nařízením krále Aleksandra Karađorđeviće I., který Srbsko internacionalizoval. Srbové to ale brali jako přiklonění ke katolické tradici. Pro nacionální kruhy byla oslava z 13. na 14. leden protestem proti jugoslávství. Tím vyvolali odpor u Chorvatů, kteří po králi požadovali zákaz oslav.

Podle historika Vladimira Krivošejeva začali Srbové na znamení odporu proti Jugoslávii a internacionální politice krále Aleksandra I. slavit juliánský Nový rok v roce 1923. Podle něj začal velký obrat v osmdesátých letech: „Oslavy se staly veřejnými v restauracích, přestože se o nich nemluvilo jako o oficiálních oslavách. Tehdejší reportér TV Bělehrad obcházel přeplněné restaurace, ale nikdo se neodvážil mu říct, že důvodem nedostatku místa v restauracích je oslava srbského Nového roku.“ Až v jedné z restaurací ve Skadarliji mu číšník na dotaz, zda by zde nebylo volné místo odpověděl: „Místo najdete jedině v Záhřebu.“

Historik Miloš Matić pro deník Novosti tvrdí, že po roce 1918 Srbové měli jiné starosti díky velkým ztrátám na životech a přechod na gregoriánský kalendář je tehdy ani nezajímal. Historik také tvrdí, že rokem 1923 se začalo s oslavami na truc: „První oslava byla organizována v bělehradském Kasinu a potom se to rozjelo v dalších restauracích a domovech válečných invalidů.“

Pravoslavné novoroční oslavy těžce nesl Záhřeb, který otevřeně dával najevo, že oslavy škodí, že by se měly zakázat, aby se Srbové více přiblížili katolictví.

Církev se dívá na tento rozpor neutrálně, když tvrdí, že hlavní je, aby se Nový rok slavil až po půstu a Vánocích. Důležitější pro církev je bohoslužba kterou, jak pravoslavní hodnostáři uvádí, nemůže nahradit žádný obyčej. Je to bohoslužba k svátku Obřezání Páně spolu se svátkem svatého Basila Velikého. To znamená, že je to buď 1. nebo 14. leden. Oslavě Nového roku se také mezi Srby říká „Malé Vánoce“ (Mali Božić) a v některých krajích se opakují vánoční rituály. Mali Božić je uprostřed svátků, kdy jde o tzv. „něpokřtěné dny“ (nekršteni dani) , které končí svátkem Zjevení Páně, svěcení vody (plavání za „čestným křížem“).

Po druhé světové válce byly oslavy pravoslavného Nového roku velkým přečinem, byly považovány za projev nacionalismu a policie za to dávala pokuty. Svátek se slavil potají doma nebo v restauracích. Etnolog Marko Stojanović vzpomíná: „Za mého mladí restaurace zavíraly v jedenáct večer. Zato 13. ledna byly zavřené již od devíti. Obvykle ale se zatáhly rolety a slavilo se dále. Omladina pořádala v bytech mejdany.“

V devadesátých letech minulého století došlo k vzedmutí Srbů a oslavy pravoslavného Nového roku začaly opět naplno.