V sobotu se v Bělehradě odehrála mohutná demonstrace, kterou iniciovaly především ekologické organizace. Důvodem je plánovaná těžba lithia britsko-australskou společností Rio Tinto v oblasti u hranic s Bosnou. Demonstranti poukazují na ohrožení vodních toků a přírody vůbec. Již na těchto stránkách bylo psáno, že za ekologií se skrývají hlubší důvody a to nespokojenost se současným stavem společnosti jako takové a s vedením země. Navíc za čtyři měsíce startují tzv. „velké“ volby.

Ze zahraničí je obtížné posuzovat jednotlivá dění a protesty. Ale v tomto případě se dokonce protest přenesl i do České republiky, kde v neděli zde žijící Srbové uspořádali demonstraci před velvyslanectvím Srbska v Praze. Bylo jich několik desítek.
Jak protest hodnotit? Češi mají sami zkušenost z hodnocení protestů neziskové organizace Milion chvilek pro demokracii, které se podařilo v červnu 2019 uspořádat v Praze demonstraci 250 tisíc lidí. Protest proti Babišovi se stal největším protestním shromážděním v české historii od revoluce v roce 1989. Protestů Milion chvilek bylo několik, vládou to nehnulo a bylo vše různě komentováno pro i proti.
Nelze se zbavit dojmu, že v Srbsku to dopadne stejně, neboť politik typu Vučiće stejně jako v Čechách Babiš se s nastalou situací po svém vyrovná. Nahrává tomu fakt, ke kterému došel průzkum britské společnosti Ipsos o rozdělené společnosti ve světě v roce 2018: „Země, které se rozdělení nejvíce obávají, jsou Srbsko, kde většina lidí (93 %) tvrdí, že jejich společnost je rozdělená. Následuje Argentina (92 %), Peru a Chile (obě 90 %) atd.“ Znamená to, že všechny argumenty lze svést na rozdělenou společnost a statistický údaj o demonstrantech má stejnou váhu jako, když se stát chlubí nesmyslným údajem o výši průměrného platu jakoby půlka národa byla bankovními úředníky.
Horší je u Srbů v porovnání s Českem nebezpečná radikalita. I zde o tom svědčí průzkum Ipsos: „Země, kde mezi lidmi s různými politickými názory existuje napětí jsou Malajsie (74 %), Argentina a Polsko (70 %), Turecko a Srbsko (63 %).“ S touto radikalitou úzce souvisí nestabilita politického systému, které si u Srbska pro změnu všímá čínský think tank China-CEE Institute zkoumající zahraniční nevládní organizace. Ve zprávě institutu se píše: „Srbsko se řadí do skupiny relativně nestabilních politických systémů. Po pádu Miloševiće v letech 2000 až 2020 se v Srbsku vystřídalo deset vlád, sedmkrát se konaly prezidentské volby, v roce 2006 se hlasovalo o nové ústavě.“ V lednu se má o ústavě hlasovat znova.
Ze všeho vyplývá, že Srbsko potřebuje více klidu a rozvahy. To ale není v zájmu určitých zemí a politických uskupení, kterým vyhovuje rozdělení Srbska. Jeden srbský komentátor trefně napsal: „Zatímco Srbové proti sobě před tv - kamerami a na sociálních sítích budují zákopy a brousí si sekyry, jakoby mezi nimi měla začít rozhodující bitva, Británie startuje do velké ofenzívy s konkrétními plány na řešení osudu Bosny.“ Komentátor má na mysli příjezd do zemí bývalé Jugoslávie na jednání Stuarta Peacha bývalého maršála britského letectva, který vedl letouny také v roce 1999 nad Srbskem, aby konečnou rozhodností dojednal pro Bosnu a Hercegovinu novou dohodu a zrušil existují z Daytonu. Proto je na místě, aby všechny zúčastněné strany v Srbsku se mírnily a s větším klidem řešily svoje vzájemné spory a názory. Radikální řešení i ze strany vlády by se měla odložit na pozdější dobu po volbách. Lithium, pro které vznikl neúměrně velký konflikt ze země neuteče. Navíc, když na jaře v dubnu se konají „velké“ volby jak místní, parlamentní i prezidentské. Strany již nyní začínají vytvářet koalice.