News
Kdykoli čtete Marka Vidojkoviće, cítíte zemitost balkánské hroudy se vším všudy drsňáctví, chlapáctví, machismus, kriminalita, erotika a do toho všeho zabalená politika. Vše je bez servítků.
„Jestli mi něco leze krkem, jsou to převlékači kabátů, ohýbali svůj hřbet, lhaním a podrazáctvím vyšplhali do čela cirkusu, který vede tento stát.
Vrahoun našňupal tolik koksu, že vedle něj jsem amatér, Vrahoun má syna vrahouna. Vrahoun TV-programem ubíjí i to málo v mozku, co má zkurvenej hloupej národ. Vrahounem v jedné televizi ve zprávách náhodně označili prezidenta Srbska.“
V těchto dnech se média západní, ruská a západobalkánská věnují Wagnerově armádě, ruské paramilitární organizaci a jejímu působení v Srbsku.
Řecká pravoslavná církev v Jeruzalémě byla založena v polovině pátého století a je jednou z nejstarších křesťanských patriarchátů. Sídlí v chrámu Božího hrobu uvnitř hradeb starého Jeruzaléma. Chrám leží na místě, které většina křesťanů uctívá jako Golgotu neboli horu Kalvárii, kde byl podle Nového zákona ukřižován Ježíš Kristus. Kostel je důležitým poutním místem jako hlavní cíl křesťanských poutníků v Jeruzalémě a zároveň je společným vlastnictvím pravoslavné, katolické a arménské církve.
Žijeme materiálním a rychlým životem. Zřejmě proto nás přitahují staré příběhy, kdy obdivujeme vůli a sílu našich předků. Do zvláštní kategorie patří duchovní život ve středověku. Na pouti Balkánem se setkáváme se stopami a svědectvím tohoto života na každém kroku. Mezi ně patří úkryty asketických mnichů a božích služebnic. Nacházíme je jako jeskyně ve skalách zdejšího mohutného horstva nebo vybudované jako prosté miniaturní cely vedle klášterů a kostelů.