O řece Neretvě se pějí ódy, když řeka uhání k moři zdolá zhruba dvě stě kilometrů a najednou se u delty uklidní do kraje bažin, klikatících se kanálů a slepých říčních ramen. Najednou v jinak suché a skalnaté krajině nastane malý zázrak. Snad mimo všech druhů zeleniny se tu nejčastěji pěstují pomeranče, mandarinky, olivy a fíky. Vzduch voní slaně, po moři. Zdejší lidé pěstující vše na co si vzpomete, ale nyní místní prožívají horor.

Ráno se probudí a místo sadu mandrinek, vinohradu nebo políčka se zelím naleznou spoušť. Prohnalo se stádo krav, býků, ovcí, oslů nebo také koní. Někdy se lidé, obzvláště ženy bojí vyjít ven, aby je osmi set kilové zvíře neporazilo. Děje se tak roky a to na pravém břehu bájné řeky Neretvy. Zejména býci bloumají krajinou od Desanů až do Krvavce a Komina. Jedná se o několik set kusů dobytka různého druhu. Rozmnožili se a na zdejších pozemcích místních zemědělců působí škodu. Zvířata jsou moudrá, přes den se schovávají v různorodém porostu, mezi křoviskem a v noci vyrazí k lidským obydlím. Trvá to již patnáct let a lidé si stěžují policii, veterinární správě a marně proběhlo několik soudních sporů. Za vše může místní farmář Dragu Bezera, který před mnoha lety začal s chovem dobytka a koní. Místní na něj ukazují prstem, jsou naštvaní, že dokonce na začátku dostával od státu dotace ke spásávání luk ovcemi a dobytkem. Boj místních s farmářem, jak popisují místní chorvatská média se stal bojem s větrnými mlýny.

Dříve byla Neretva „prokletou řekou“ kvůli komárům a padovský lékař Giuseppe Pujati ji ve svém pojednání De morbo Naroniano nazval „neretvanská nemoc“ a myslel tím malárii. Po válce a zejména v šedesátých a sedmdesátých letech zde proběhly rozsáhlé meliorační práce. To proměnilo zdejší krajinu a z močálů se stala vysušená pole, kde díky středomořskému klimatu se pěstují výše uvedené plodiny. Nyní je kraj opět prokletý a to díky polodivokým zvířatům.

Vše došlo tak daleko, že chorvatské ministerstvo zemědělství nařídilo místním, aby použili na zvěř zbraně. První, co mnohé ale napadlo: „Budeš střílet koně“?

„Každou noc hlídám pole se zelím. Vy se smějete, ale zvířata zničí tisíce výpěstků, ničí mandarinky, fíkovníky, olivy. Umějí poničit na poli až vagon brambor, jako by projel buldozer. Když nastane doba páření býci řvou, bijí se mezi sebou a krávy bučí jako sirény. Stalo se nám, že na silnici se proti nám postavil býk a museli jsme v autě zařadit zpátečku,“ popisuje zdejší situaci pro deník Slobodna Dalamacija místní zemědělec.

Aby toho nebylo málo ze Záhřebu se ozvaly spolky přátel zvířat a protestují proti masovému zabíjení dobytka a koní. Spolky píší ministerstvu, aby odvolalo povolení k odstřelu. „Zvířata za situaci nemohou, stala se obětí nezodpovědného chovatele a státních institucí,“ píší ze spolku zvířat.