Home
Psal se březen roku 1994 zuří válka v Bosně a Hercegovině, přesto dochází k pozitivnímu vývoji, kdy mezi sebou zakopávají válečnou sekyru Chorvaté a Bosňáci. Pochopitelně se ví, že se jednalo o mír z rozumu, aby se společně postavili proti Srbům. Dochází k Washingtonské dohodě o vytvoření společné federace v Bosně a Hercegovině, kterou podepsali Franjo Tuđman a Alija Izetbegović. V rámci urovnání vzájemných vztahů dochází k ujednání o přístavu Ploče a průjezdu Neumem. Dohoda, nedohoda (chorvatský parlament nikdy toto neuznal) způsobila pozdější rozpory mezi oběma státy.
V souvislost s čistkou Volodymyra Zelenskeho uvnitř ukrajinské tajné služby (SBU) byl odvolán její vrchní šéf Ivan Bakanov. Méně se píše o propuštění ze služby Andria Naumova (na snímku), šéfa oddělení vnitřní bezpečnosti SBU, který údajně měl blízko k Bakanovovi a ten blízko k prezidentovi. Naumov se od června nachází ve vězení v Srbsku a Ukrajina uvažuje o žádosti o jeho vydání, když ho prohlásila za zrádce. Ukrajinské zdroje píší: „Je podezřelý z předávání údajů, které byly státním tajemstvím, ruským speciálním službám, zejména informací o jaderné elektrárně Černobyl.“
Byla to malá válka. V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století svět procházel „Olověnými léty“ (viz „Years of Lead“) vyznačující se akty terorismu prováděnými levicovými i pravicovými extremistickými hnutími především v Itálii. Chorvatští emigranti zejména potomci Ustašovců nezůstali pozadu.
Chorvaté v šestém století při příchodu mezi hory Biokovo a omišské Dinary pod skalisky zahlédli zátoku Vruja a zvolali: „Moře, hle moře!“ To je zaryto v pamětích Chorvatů přes čtrnáct století a chorvatský malíř Oton Iveković v roce 1905 namaloval slavný obraz „Příchod Chorvatů na Jadran“. Asi nám to připomíná pověst o praotci Čechovi.