Chce se říci, že se Srby jsou vždy potíže. Jsou potížisté. Je to ve všem, dokonce i když jde o Vánoce! Raději jim dejme dvoje, ať je klid. Tak si to zřejmě musel říkat Josip Broz. Začněme od počátku.

 

U křesťanů jsou Vánoce velkým svátkem. Proto Srby před první světovou válkou ani oslava příchodu Nového roku tolik nezajímala. Nový rok byl před Vánoci a navíc v době půstu. Alkohol a přejídání nešlo dohromady s religiozitou tehdejších lidí. Vše se omezilo na rukou podání a popřání všeho nejlepšího. Oslava Nového roku jak ji dnes známe, začala až po roce 1918 a jen pomalu se rozvíjela.
Největší dosavadní světec sv. Nikola měl v Srbsku konkurenci zatím jen malou v „Božići bata“, o kterém se traduje, že vznikl v devatenáctém století. Božić bata podle juliánského kalendáře nosil dětem 7.ledna ráno dárky.
O pomalém šíření oslav Nového roku svědčí jen sporadicky se objevující přání v novinách a blahopřání. Teprve po druhé světové válce se Josip Broz Tito stal velkým propagátorem oslav Nového roku. Byl to on, kdo byl hlavní osobou na titulní straně novin, která přála všem Jugoslávcům na Nový rok hodně úspěchů.
V Jugoslávii se ale mohlo stát, že Děda Mráz neuspěje. Noví politici si představovali s novou Jugoslávií také nové symboly. Děda Mráz představoval Santa Clause a tím byl pro ně představitelem kapitalismu. Proto přišli nejprve s návrhem, že by to měla být žena jako nový symbol mladé a zdravé Jugoslávie. Měla být oblečena do stejného červené roucha jako Děda Mráz s tím, že by to bude mladá „Babička Mráz“. To k sobě ale nešlo a více se hodil k oslavě Děda Mráz jako dobrodinec s dárky pro děti. Byl zárukou, že „novota“ nebude u národa propadákem. Oslavy se začaly organizovat v továrnách, v domech kultury, v kasárnách a hlavním oporou pro tehdejší propagandu nového svátku byly děti.
Stalo se, že sovětský model „Děda Maroz“ měl začít být podobný Božići batovi nebo slovinskému Božičekovi. Tento sekulární symbol začal vytlačovat náboženský. Začalo to tím, že „Děda Mráz“ se oblékl do národních krojů jako byly například šumadijské zelené kalhoty „šakšire“ a boty – opanky. Přes rameno nesl pytel s dárky pro děti. Do zapomnění tak upadla dřívější písnička Božiće baty: „Ide Božić bata, nosi kitu zlata, da pozlati vrata, i oboja poboja, i svu kuću do krova.“ Tím se stalo, že v Srbsku se příchod Nového roku slaví s Dědou Mrázem. Ten jako velký dobrodinec navštěvuje v nemocnicích nemocné a dětem rozdává dárky.