Černohorské město Cetinje bylo kdysi hlavním městem Černohorského knížectví a je považováno za symbolické. Je ale také symbolem černohorské rozdělené společnosti - samostatnosti Černohorců a zdejší moci Srbské pravoslavné církve. Přestože Černohorci a Srbové byli po druhé světové válce spíše bezvěrci, po rozpadu Jugoslávie se náboženství a církev stala politickým instrumentem. Je to úzkou vazbou církve na historii, se kterou se dle potřeby stát operuje.
Černohorci vzpomínají na Cetinje jako sídlo panovníků dynastie Petrovićů-Njegošů. Ještě v devatenáctém století král Černohorců Nikola První Petrović – Njegoš (1860-1921) soupeřil s dalšími srbskými vladaři Obrenovići, Karađorđevići a snažil se šířit svoji moc na okolní území Hercegoviny, Albánie, Kosova a přímoří. Pro změnu Srbsko v Cetinji ve zdejším církevním komplexu s klášterem za 500 let inaugurovala 40 svých metropolitů pro teritorium cetinsko-přímořské. Většina klášterů a kostelů spadá pod Srbskou pravoslavnou církev. Černohorská pravoslavná církev přišla o svoji autonomii v roce 1918 se vznikem Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Tehdy boj tří srbských vladařů byl díky velmocem rozhodnut ve prospěch dynastie Karađorđevićů.
Mocensko – církevní dichotomie v Černé Hoře se projevuje dodnes. Asi třetina obyvatel se považuje za Srby. Před inaugurací nového zdejšího metropolity Joanikije došlo ke snaze odpůrců srbství v Černé Hoře pozastavit inauguraci srbského metropolity. Připomeňme, že předchozí vláda podporovaná prezidentem Djukanovićem se snažila o vytvoření samostatné černohorské pravoslavné církve. To se jí nepodařilo díky mohutným protestům černohorských příznivců Srbské pravoslavné církve. Strany prezentující vládu bojující proti srbské církvi ztratily ve volbách v roce 2020 hlasy a k moci se dostala opozice s příznivějšími vztahy k Srbsku.
V sobotu se odpůrci Srbské pravoslavné církve rozhodli zabránit nedělní inauguraci metropolity v Centinji a postavili barikády na přístupu do města. Do akce se zapojil také bývalý šéf černohorské policie Veselin Veljović, který údajně vše organizoval. Všem se dostala podpora černohorského prezidenta Milo Djukanoviće. K inauguraci nakonec i přes váhání vlády došlo, i když bez účasti ostatních církevních hodnostářů, kteří nepřekonali barikády. Jak srbský patriarcha Porfirije, tak i černohorský metropolita Joanikije byli na místo dopraveni vojenským vrtulníkem a do kostela se dostali ve skrumáži těžkooděnců. Ti jim těla a hlavy kryli pancéřovanými štíty a připomínalo to spíše akční film. Černohorská vláda se rozhodla proti odpůrcům násilně nezasahovat. Přesto byl bývalý šéf černohorské policie Veselin Veljović zatčen.
Co se týče srbské opozice, ta schvaluje inauguraci. Hnutí Dveri, Strana svobody a pravdy (S SP) a koalice NADA blahopřály metropolitovi Joanikijovi.
Za Srby se nejkritičtěji vyjádřila aktivistka a srbská předsedkyně Helsinského výboru Sonja Biserko, která považuje inauguraci za test Západu ze strany Srbska. Inauguraci ostře odsoudila jako „politizaci regionu trvající již měsíce a provázanou srbkou propagandou ve smyslu negování Černého Hory jako státu a Černohorců jako národa.“