Bosenská náboženská feministka z nevládní organizace „Mali koraci“ (Malé kroky) Amra Panža reagovala pro chorvatská média na zprávy z Afghánistánu o opětném utlačování žen a některé její názory přinášíme.

Nejprve mluvila o kontaktech s křesťanskými feministkami a vysvětlila, že obě víry se snaží přijít na kloub tomu, proč jsou ženy považovány až za druhotné. Tvrdí, že islámské feministky to mají z tohoto pohledu kritiky nevyváženosti pohlaví snadnější, neboť islámské náboženství není tak centralizované jako křesťanské. Řada žen v Bosně je angažována i do odborného výkladu koránu a studují na Sarajevské univerzitě teologii. Dokonce jedna z bosenských žen Zilka Spahić-Šiljak přednáší islám na Stanfordské univerzitě v USA. Sarajevská feministka upozorňuje na studii této myslitelky, ve které je uvedeno, že potlačování práva žen je pro všechna náboženství stejné. Podle Amry Pandži je současné chování Tálibánu vůči ženám v Afghánistánu z pohledu práva šaría neoprávněné. „Není mi známo, kde Tálibánci vzali oprávnění pro svá strohá rozhodnutí vůči ženám. Nic podobného ze života proroka Mohameda neplyne, ani to nelze vyčíst z jeho doporučení,“ tvrdí islámská feministka. Stejně tak upozorňuje, že slovo „uhodit“ ve vztahu k ženám má v islámu kolem dvaceti různých významů a jedním z nich je význam „vzdálit se“. Když muslimové chtějí vědět, jak by se v tomto směru zachoval Mohamed, existují důkazy, že ženu nikdy neuhodil. „Kdyby došlo ke konfliktu, Mohamed by se vzdálil,“ říká Amra Pandži.

Co se týče polygamie islámská feministka ji vysvětluje s ohledem na historii, že koncem šestého století měla polygamie sociální charakter ochrany ženy. Pandži uvádí, že islámské feministky se shodují v názoru, že se jednalo o zabezpečí ženy a sirotků. „Když vidíte na ulici žebrat ženu jen proto, aby uživila své děti, je nasnadě, že nabídnutí sňatku je pro ni vysvobozením,“ říká pro chorvatská média feministka z nevládní organizace „Mali koraci“. Je to však podle ní otázka doby, ve které žijeme a muslimové musí rovněž ctít zákony země, ve které žijí. Stejně se to týká i problému, že v islámském světě si muži berou za ženu ještě mladou neplnoletou dívku. V západním islámském světě stejně jako v Bosně je polygamie výjimkou. Panži jedním dechem dodává: „V západním světě je ale pohled na polygamii licoměrný. Západ toleruje udržování paralelního mileneckého života.“

Na otázku zahalování nebo obnažování žen odpovídá sarajevská muslimka názorem, že „v obou případech se jedná o projekci ženského těla podle diktátu mužů“. „Co se týče mých práv, cítím se stejně se šátkem na hlavě jako bez něj. Nikdy mi šátek nebyl na škodu a navíc dodává ženě určité důstojnosti. Bohužel v dnešní době je to bráno nepřátelsky a bude trvat dlouho než tento pohled na ženu se šátkem pomine,“ říká Amra Pandži.

K situaci v Aghánistánu říká, že bohužel Afghánistán a Balkán mají společné to, že se staly zájmovým polem velmocí. „Z Tálibánu mám dojem, že jsou teď zmatení a ještě nevyzráli pro vládnutí. Budou se nyní snažit nalézt spojence a myslím si, že budou tentokrát ve svých názorech pružnější. Pro mě jako muslimku je důležitější, aby se rozlišovalo mezi tím, co je náboženství a co je jeho zneužití. Co se týče Bosny a Hercegoviny tak naše babičky byly názorově daleko svobodnější než jsou naše děti. Zdá se mi, že život v bývalé Jugoslávii byl šťastný a díky emancipaci žen v té době nemá u nás víra tolik patriarchální rozměr,“ uvedla Amra Pandži.