Před pětadvaceti lety v srpnu roku 1996 byla mezi Svazovou republikou Jugoslávie a Chorvatskou republikou podepsána vzájemná dohoda o uspořádání vzájemných vztahů. Dohodu 20. září 1996 potvrdil chorvatský parlament - Sabor.

Včera se opět společně setkali Chorvaté a Srbové, aby na konferenci vzpomněli na tento dokument, který měl urovnat vzájemné vztahy. Konference se konala v Bělehradě a Záhřebu ve formě videokonference a připojovali se k ní účastníci ze Sarajeva a Makarské. Podle organizátora akce Draga Djukanoviće ze srbské nevládní organizace Centrum zahraniční politiky „je nutné najít odpověď na to, jak překonat dědictví špatných vztahů a dát vizi jejich normalizaci.“ Dalším organizátorem je Chorvat z Fóra zahraniční politiky Dejan Jović, který připomenul, že „po rozpadu Jugoslávie nejsou již vztahy mezi Chorvatskem a Srbskem základem vztahů na Balkánu, jako byly dříve… Chorvatsko se jako člen EU obrací k Balkánu jen v případě nutnosti a pro Srbsko je důležitější vazba na Albánii.“

Vztahy Chorvatska a Srbska lze od roku 1996 charakterizovat jako velice proměnlivé s okamžiky „oteplení“ nebo „ochlazení“, a to trvá dodnes. Sám se k tomu vyjádřil další účastník konference bývalý srbský prezident (2004-2012) Boris Tadić. „Pracoval jsem na tom, aby se Chorvatsko stalo členem EU a uskutečnil jsem některá dočasná vítěství ve vzájemných vztazích. Dnes je ale situace špatná… Kdyby moji následníci pokračovali v nastavené politice, bylo by tomu jinak. Měli a mají jiné vize. Velmi záleží na lidech, kteří v zemi vládnou,“ řekl Tadić a navíc připomněl, že v některých oblastech nezávisle na politice je spolupráce dobrá, což se podle něj odehrává v kultuře a turistice.

Padala i nepříjemná slova, jak pro Srby tak Chorvaty. Zejména, když bývalá chorvatská ministryně zahraničí Vesna Pusić se dovolávala pochopení situace NATO, kdy podle ní bombardování v roce 1999 nebylo útokem proti Srbsku ale proti politice Miloševiće. Stejně tak obhajovala současnou chorvatskou podporu Černé Hory, kdy se podle ní nejedná o podporu zkorumpovaného Djukanoviće, ale o podporu integrity černohorských hranic. Naopak pro Chorvaty musela být nepříjemná sebekritika od již uváděného chorvatského politologa Dejana Joviće, že Chorvaté přiznáním Kosova porušili svůj smluvní závazek z roku 1996 o integritě srbských hranic.

Na konferenci vystoupil rovněž představitel srbské menšiny v Chorvatsku Milorad Pupovac, který poukázal na to, že technický stav dálnice mezi Bělehradem a Záhřebem je zrcadlem vzájemných vztahů. Dálnice v délce 382 km byla při svém vzniku v roce 1947 symbolicky nazvaná „Bratrství a jednota“. Ale mezi lety 1991 až 1995 byla dálnice kvůli válce uzavřená.

Co je pro vztahy mezi Srby a Chorvaty typické, že dnes se ozývají z obou stran hlasy, že dálnice by se měla přejmenovat na dálnici Djordje Balaševiće. Jedná se o populárního letos na jaře zemřelého srbského zpěváka, který je milován jak v Srbsku, tak i Chorvatsku. Je jedním z mála, který oba národy spojuje, což se zatím nedaří heslům jako „bratstvo i jedinstvo“ a ani žádnému z politiků.

Naopak v současnosti dochází k velkým výpadům mezi chorvatským a srbským prezidentem, kdy jak Vučić tak Milanović jeden druhého obviňuje z nacionalismu.

(Na snímku plakát z r. 1949 k budování dálnice mezi Bělehradem a Záhřebem)