Srbsko, jak známo sice odsoudilo vpád Ruska na Ukrajinu, ale postavilo se proti sankcím. Podpora Putina a dobré vztahy s Ruskem jsou známé. Stejně tak chce Srbsko udržovat dobré vztahy s Ukrajinou. Jak to provést? Právě na to poukazují chorvatská média a s nimi Západ, když tvrdí, že důkaz o tom přináší pád ukrajinského letadla AN-12 (na snímku) v Řecku se srbskou cvičnou školní municí údajně určenou Bangladéši. Řecká strana poslala do Bělehradu nótu, ve které žádá vysvětlení události a zejména proč Řecko nebylo informováno o přeletu nebezpečného materiálu.

Nikos Pelpas dopisovatel řeckého rozhlasu a televize ERT z Bělehradu považuje celou záležitost za nejvýše podezřelou. Na jeho fb-účtu čteme řadu otázek, které klade: „Proč se cvičné minometné granáty (které jsou až pětkrát levnější než běžné) přepravují letadlem, které je velmi drahé a nikoli například lodí? Proč srbská provládní média neinformovala o pádu letadla? Proč Řecko nebylo informováno?“ Atd… atd… píše řecký novinář a uzavírá pro srbskou televizi N1, že něco podezřelého musí být na celém nákladu.
Více informací mají chorvatská média. Připomínají ekonomické problémy zbrojní továrny ve většinovém státním vlastnictví „Krušik“ v západosrbském Valjevu, odkud vyvážené miny pocházejí. Deník „Slobodna Dalmacija“ se odvolává na investigaci srbského týdeníku NIN, který již dříve objevil, že z této továrny putuje munice na Ukrajinu. Chorvatský deník kritizuje Vučićovu licoměrnou politiku, kdy podává Putinovi ruku a za zády posílá zbraně proti němu. „Tady mi žebráš o plyn a ukrajinským fašounům posíláš miny z Valjeva,“ píše v nadsázce Slobodna Dalmacija. Z toho autor usuzuje, že prezident Vučić počítal s tím, že svojí neohlášenou cestou na pietní místo bývalého chorvatského koncentračního tábora v Jasenovci vyvolá velký skandál. Bouře kolem Jasenovce měla údajně překrýt kauzu pádu ukrajinského letadla se srbskou municí.
Stejně se způsobu neformální cesty do Jasenovce podivují i srbská opoziční média. Deník Danas cituje německého historika z univerzity v Leicesteru Alexandera Korba, který se zabývá holokaustem ve Střední a Jihovýchodní Evropě a zabývá se zločiny Ustašovců (kniha: „Im Schatten des Weltkriegs: Massengewalt der Ustaša gegen Serben, Juden und Roma in Kroatien 1941-1945“). Korb tvrdí, že ze strany Vučiće se jedná o kalkulovanou provokaci a že si neumí představit, že by například izraelský prezident bez oznámení odcestoval do Německa do koncentračního tábora Dachau.


SRBSKÁ VERZE
Skutečnost je rovněž taková, že srbský prezident již dvakrát, loni v září a letos v březnu, oficiálně žádal chorvatskou stranu o možnost navštívit památník v Jasenovci a návštěva byla zamítnuta. Vučić upozornil, že za celých 81 let od Jasenovce ani jeden prezident nenavštívil zdejší místo. „Jako prezident chci v Jasenovci položit květinu… Můj hřích spočívá v tom, že chci navštívit zemi EU a mluví se přitom o mé provokaci… Kolem Jasenovce neustále ležel stín, jen v šedesátých letech, když došlo k procesu s Eichmanem se cosi dělo. Tito v roce 1961 promluvil o Jasenovci. Pak opět nastalo ticho… Tito nikdy nebyl v Jasenovci… Zajímavé je, že ani potom nikdo ze Srbska tam nebyl… Možná Chorvatům překážím, že jsem dítě otce, který se narodil po smrti svého otce oběti Ustašovců. Nebo jim vadím, že v devadesátých letech Chorvaté vypálili v Bosně všechny domy rodiny Vučićů…,“ to mimo jiné řekl srbský prezident v dlouhém emotivním televizním projevu k národu.
Válečná sekyra byla opět vykopána, a to z obou stran a obě strany měly k tomu důvod. Je to důvod vnitropolitický. Smutné je, že tím trpí obyčejní lidé. Jistě si umíte představit nyní pocity Srba ve Splitu, Makarské nebo Chorvata, když přijede třeba na obchodní jednání do Bělehradu nebo Niše. Už vůbec si nelze představit, co by se dnes dělo při fotbalovém zápase Partizanu Bělehrad a Dinama Záhřeb. To by byl odraz v zrcadle současné politiky obou zemí.