V Srbsku začalo probíhat sčítání lidu. Země se ho snaží organizovat přibližně každých deset let. Poslední se konalo v roce 2011, kdy v cenzusu bylo zjištěno, že na území republiky žije necelých 7,2 miliony obyvatel z toho necelých šest milionů je Srbů a více než šest milionů obyvatel se hlásí k pravoslaví.

Mimo jiné tehdejší sčítání zjistilo, že v Srbsku žije 23 tisíc Jugoslávců s největším počtem 2300 ve Vojvodině a z měst nejvíce v Bělehradě, kde jich je kolem osmi tisíc. V Srbsku je největší počet „Jugoslávců“ ze všech bývalých republik Jugoslávie. V Srbsku také vzniklo hnutí „Narodni pokret Jugosloveni“, které si dalo za cíl, aby se lidé při sčítání hlásili k tomu, že jsou „Jugoslávci“. Plakáty hnutí se objevily na veřejných místech v celém Srbsku. Počet obyvatel hlásící se k „Jugoslávcům“ podle různých let se mění. Například v roce 1961 bylo v Srbsku 20 025 Jugoslávců, o deset let později již 123 824 a nejvíce v roce 1981, kdy jejich počet činil 320 169. O deset let později, kdy začal rozpad federace (23.12.1990 referendum o nezávislosti ve Slovinsku), se počet Jugoslávců díky „modernímu“ nacionalismu rapidně snížil jen na 80 721 obyvatel Srbska.
Mimo jmenovaného hnutí existují další jugoslávští nadšenci, kteří založili „Nacionalni savet Jugoslovena“. Hnutí si stanovilo za cíl nejen prosadit „jugoslávství“ jako statut menšiny, ale chce se stát legální politickou stranou. Hnutí je levicového zaměření a chce usilovat nejen o opětnou existenci Jugoslávie ale také o znovuzavedení socialistického zřízení. Úřady daly na vědomí, že se členové hnutí nemohou stát národnostní menšinou, neboť jim chybí společný jazyk a kultura.
O těchto lidech se v Srbsku mluví jako o nostalgicích. Oni to však popírají a tvrdí, že jde o přesvědčení v určitý model společenského uspořádání. Jsou přesvědčení, že za dob Jugoslávie se žilo lépe a od jejího rozpadu se situace po všech stránkách jen zhoršovala.
Sociolog Vladimir Simović k tomu říká, že „jugonostalgie je reflex, který spíše vypovídá o dnešní společnosti, která je nejistá a chudá. Jugonostalgie není antikapitalismus, ale je to reakce na důsledky transformace a kapitalismu.“ Dřívější populární zpěvačka „Lepa Brena“ to vyjádřila tím, že za Jugoslávie „lidé pociťovali duševní klid, což je pro každého člověka to nejdůležitější.“
Zajímavostí je, že mezi jugonostalgiky se řadí bývalý Čechoslovák Peter Korchnak, spisovatel, který se narodil na východním Slovensku, dnes žije v zahraničí a píše anglicky. O sobě na facebooku uvedl: „Narodil jsem se v zemi, která již neexistuje, ve městě, které změnilo zemi třikrát za můj život (a ještě třikrát u mých zesnulých prarodičů). To mi poskytuje nekonečnou inspiraci pro mou práci: Od psaní přes design až po umění, zkoumám absenci, paměť, nostalgii a vrstvení a fúze.“ Na internetu vytvořil online projekt „Remembering Yugoslavia“ a snaží se, jak uvádí popsat „mizení času“ prostřednictvím různých lidí vzpomínajících na Jugoslávii.