Jihovýchodně od Splitu za mohutným vápencovým masivem Mosur se nachází Cetinská krajina a město Trilj. Zde se hrál fotbal již před dvěma tisíci lety.
Nejde o výmysl, se kterým by přišla země kopané zaslíbená - Chorvatsko. Svědčí o tom náhrobní deska určená sedmiletému chlapci jménem Gaius Laberius, který drží jakousi kouli. Jedná se o míč vyplněný peřím. Míč na náhrobku má celkem 26 šestiúhelníkových a pětiúhelníkových vzorů, podobných vzorům na fotbalových míčích. Náhrobek byl nalezen v Gardunu v polovině devatenáctého století v troskách římské kolonie Tilurium (Trilj) a je zasazen do zdi domu ve Vrličské ulici číslo 10 ve městě Sinj. Ještě, že šlo o starořímského chlapce, neboť by Chorvaté se Srby se přeli o to, zda nejde o jejich předka. Na objevu má zásluhu Bepo Britvić (1917 – 1982), který podal řadu důkazů, že právě v Cetinské krajině vznikla kopaná. Jeho úsilí bylo korunováno úspěchem, když v roce 1969 FIFA uznala objev a ve svém biltenu (FIFA NEWS) č. 71 a podala o tom v několika jazycích zprávu. Deska s podobiznou chlapce s míčem je 113 cm vysoká, 46 cm široká a je vytesaná z vápence. Ve spodní části je epitaf popis v latině o chlapci. Autorem je anonym.
Zatímco se jednalo o předčasně zemřelého syna římského legionáře, tak v místní pověsti údajně dvě tisíciletí staré se ústně předává informace, že prapotomka dnešní kopané vymysleli zdejší Delmati. Ti si vyhotovovali míč z měchýře jehněte. Měchýř nafoukli vzduchem a když praskl vyplnili jej kravskými chlupy nebo ovčí vlnou. Podle místní pověsti římští vojáci byli natolik nadšení hrou Delmatů, že odložili zbraně a raději si hráli s míčem. Hra se od údolí řeky Cetiny rozšířila Římským impériem. Tak se také dostala na Britské ostrovy do Anglie, kde tuto hru vylepšili a jak Chorvaté rádi uvádí, autorství si Angličané přivlastnili.