V květnu roku 1945 měla chorvatská nacistická armáda – Ustašovci a jejich civilní příznivci namířeno do britského zajetí. Na Bleiburském poli je ale zmasakrovala jugoslávská partyzánská armáda. Počet obětí dodnes není přesně známý, ale odhaduje se kolem 65 až sedmdesáti tisíc. Zde v Bleiburgu byl po válce vybudován památník na iniciativu katolického chorvatského kněze žijícího od roku 1944 v Rakousku Vilima Cecelja.

U pomníku se každoročně scházeli Chorvaté k velké demonstraci, neboť se jim pomník stal také symbolem odporu proti komunismu. Je symptomatické propojování ustašovství a bývalé fašistické Chorvatské republiky s odporem proti komunismu. Souvislost je nakonec brána jako forma vlastenectví a chorvatství, do čehož negativně zasáhla válka v bývalé Jugoslávii. Boj o chorvatskou nezávislost se proto často proplétá s nacionalismem a krajní pravicí. Naposledy při oslavách zisku bronzové medaile na MS ve fotbale v Kataru.
Každoroční demonstrativní shromáždění u památníku v Bleiburgu se stalo nepříjemné rakouským politikům zejména pro vlastní snahu Rakouska oddělit se od minulosti národního socialismu se všemi možnými symboly. Rakušané těžce nesli, že oni dokázali se oddělit od minulosti a musí trpět Chorvaty, kteří se v Bleiburgu schází a dávají světu na odiv se vším všudy fašistickou minulost. Letos v květnu rakouský parlament přijal nezávaznou rezoluci, která navrhla ministerstvu vnitra zakázat každoroční vzpomínku v Bleiburgu. „Akce se stala vzplanutím pro oslavu „hrdinů“ fašistického pronacistického hnutí, které vládlo válečnému Chorvatsku a mělo na svědomí otřesné masové vraždy Srbů, Židů, Romů a antifašistických Chorvatů,“ uvedl letos v prohlášení také Světový židovský kongres. Pro rezoluci hlasovaly všechny rakouské strany i konzervativní mimo krajně pravicové Strany svobody.
Navíc došlo k tomu, že rakouské ministerstvo vnitra zakázalo zobrazování dvou chorvatských symbolů hnutí Ustaša – písmene „U“ s granátem a šachovnicového erbu Nezávislého státu Chorvatsko z dob druhé světové války podporovaného nacisty. Po tomto rozhodnutí došlo k odstranění těchto symbolů z pomníku v Bleiburgu, což Chorvaté těžce nesli.
Záměrně uvádíme, že Chorvaté, jakoby s tím všichni souhlasili, neboť proti odstranění symbolů protestoval oficiálně chorvatský ministr zahraničí Grlić Radman. Apeloval na Rakousko, aby chorvatský erb (červenobílá šachovnice) byl vrácen na pomník s tím, že „erb je staletími součástí heraldiky Habsburské monarchie a nemůže být chápán jako protiústavní konotace.“ Rakousko v odpovědi uvedlo, že nepoužívá nikde svastiku s tím, že by se její užití vysvětlovalo historií s odkazem na významný symbol hinduistického a buddhistického náboženství. V tomto případě se jedná o zdánlivou drobnost a to, že uvedená šachovnice na erbu by podle chorvatské ústavy měla začínat červenou barvou a nikoli jako na pomníku začínala bílou, jak ji v minulosti zobrazoval chorvatský fašistický stát. „Barevná hádka“ je někdy až komická, když se někdo snaží protlačit nesprávný erb.
Nyní opět nabrala na síle diskuze kolem Bleiburgu a památníku, neboť chorvatské ministerstvo zahraničí navzdory rakouským námitkám a činům schválilo položku 26 545 euro (necelých 700 tisíc Kč) na opravu památníku v Bleiburgu. Je evidentní, že navrácením chorvatského erbu, zřejmě již se správnou počáteční barvou šachovnice vzedme hladinu protestů v Rakousku. Lze očekávat, že dojde k ostré výměně názorů, neboť opravu památníku zaznamenají nejen Rakušané, ale také pozůstalí po obětech ustašovského teroru, což jsou především Srbové a Světový židovský kongres.